Když je dítě příliš chytré
Dominik se ve čtyřech letech sám naučil číst, psát a počítat do milionu. Pamatuje si po sobě i na přeskáčku všechna jména v kalendáři. Patří k nadaným dětem, o nichž se u nás dnes diskutuje stále častěji. I když by jeho rodiče mohli být na syna pyšní, pocit hrdosti často převálcují obavy, co s chlapcem bude. Těžko totiž navazuje vztahy a naopak – v deseti letech má ještě trochu problémy se zavazováním tkaniček. Že takové dítko máte doma? Pak vás trápí stejné otázky. Co podniknout, aby se chytré děti rozvíjely, přitom nestrádaly a dokázaly se začlenit mezi ty ‚průměrné‘?
|
|
Dominik chodí do běžné základní školy. Do kolektivu moc nezapadl. Jak by také mohl, když si ze všeho nejraději sám čte, počítá či třeba píše povídku. Protože toho hodně ví, neustále se hlásí. Pokud ale učitelka vyvolá někoho jiného, rozčiluje se. „Vyniká hlavně v češtině a matematice a během vyučování se často nudí. Paní učitelka mu sice dává úkoly navíc, ale nestačí to, je strašně rychlý. V praktických předmětech, jako je pracovní vyučování či výtvarka, naopak zaostává,“ konstatuje Marcela Sochová, Dominikova maminka. Pravidelně chodí s chlapcem k psycholožce, zajímá se o problematiku nadaných dětí, zjišťuje, co by pro syna mohla udělat lépe. Stejně se ale domnívá, že na malé vesnici na Pardubicku, kde žije, nemá dostatek informací. Podobný pocit mohou mít i v dalších rodinách, kde vychovávají malého génia.
Rodiče, hledejte!
Informace, které by rodičům mohly situaci usnadnit, nejsou totiž přehledně seřazené na jednom místě. Psycholog David Heider, který v Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR zkoumá mimořádně nadané děti, to vysvětluje: „Každé z těchto dětí je individualita a potřebuje trochu jiný přístup. Není proto možné vytvořit jediný vzdělávací program. Na rodiče to ale klade větší nároky a opravdu může být náročnější, než najdou tu nejlepší péči.“ Jaké jsou tedy možnosti?
Každé mimořádně nadané dítě má nárok na zvláštní přístup. Tuto oblast řeší totiž školský zákon a způsobů, jak talenty vzdělávat, je několik. Na předmět, v němž dítě výrazně vyniká, může chodit o třídu výš. Často to bývá právě matematika. Po dohodě s vedením školy může žák, který je napřed ve všech oblastech, dokonce přeskočit o rok výš. Jestliže je dítě integrováno do běžné třídy, má škola nárok na dotaci. Z té se pak platí vypracování individuálního vzdělávacího programu. Podmínkou přidělení této dotace ale je, aby dítě bylo diagnostikováno v pedagogicko-psychologické poradně. Některé školy vytvářejí uprostřed běžných tříd celé studijní skupinky nadaných dětí, které pak dostávají obtížnější učivo. Takhle to dělají například na Základní škole náměstí Curieových v Praze 1.
„Terezka sice byla vždycky trochu napřed, ale já sama bych asi nepoznala, že je výrazně talentovaná. Teprve když nastoupila do základní školy, zjistila jsem, že tu mají program pro nadané. Hned první měsíc do něj byla vybrána,“ vypráví matka jedné z žákyň Šárka Pospíšilová. Její dcera uměla už ve školce plynně číst. Ráda čte noviny, zajímá se, kdo je zrovna ve vládě, jindy se maminky zeptá, kdy budou zavedeny registrační pokladny nebo jestli bolí porod… „Je velmi všímavá. Jednou jsme přišly do řecké restaurace a ona hned postřehla, že hrají z rádia Madonnu, a ptala se, proč tam radši nepouštějí řeckou hudbu.“ Terezka zároveň dokazuje, že zdaleka ne všechny talentované děti musejí mít problémy v kolektivu. Odmalička je přátelská, temperamentní a oblíbená u dětí i učitelů. Také ve škole se kamarádí s dětmi z celé třídy. Rozhodně tu nevznikly dvě skupinky dětí ‚talentovaných‘ a ‚normálních‘.
Jak Vojta rozkvetl
Právě izolace talentů, jejich vyčlenění ze společnosti a obavy, že budou mít později problémy se zařazením do běžné populace, to jsou argumenty, které mluví proti další možnosti vzdělávání těchto dětí – speciálním školám a třídám jen pro nadané. „Je to nesmysl. Vždyť i dítě, které je takzvaně integrované, může být sice uprostřed kolektivu, ale zároveň naprosto oddělené a osamělé, protože má jiné zájmy a ostatní spolužáci mu nerozumějí. Jaká je to potom integrace? Někdy zařazení talentu do běžné třídy funguje dobře, jenže některé děti jsou natolik jiné, že řešením jsou pro ně jen speciální školy a třídy,“ říká psycholožka Eva Vondráková, která je předsedkyní Společnosti pro talent a nadání, což je zároveň pobočka mezinárodní společnosti European Council for High Ability (ECHA) v České republice. Maminka Dominika jí dává za pravdu. „Myslím, že v takové škole by mu bylo lépe. Blízko bydliště ji však nemáme.“
Díky jedné ze škol, která dobře pečuje o talenty, úplně rozkvetl osmiletý Vojta. Také jeho rodiče brzy zjistili, že je jiný než ostatní děti. „Už jako tříletý pořád něco počítal a vymýšlel si slovní úlohy, a kolem čtvrtého roku se jeho nejoblíbenější hračkou stala kalkulačka. Ve školce těžko hledal kamaráda, protože běžné dětské hry ho moc nebraly. Jednou mu děti z legrace stahovaly čepici, on to psychicky neunesl a začal každý den před školkou zvracet. Vyhledali jsme psycholožku, která říkala, že chování ostatních dětí ho iritovalo. Nedokázal to brát jako hru a nechápal, proč mu děti čepici berou, i když je slušně požádal, aby to nedělaly,“ vypráví Vojtova matka Magdalena Čavojská. Sama je speciální pedagožka, takže se v problému dokáže dobře orientovat. S manželem pro syna nakonec vybrali soukromou Mánesovu školu globální výchovy, která se třetím rokem specializuje na mimořádně nadané děti. I za tu cenu, že je v Sokolově a musí sem dojíždět. „Škola ho velmi baví a nemá žádné problémy.“
Všechno se vrátí
Děti, které svým intelektem výrazně převyšují své vrstevníky, tvoří v populaci dvě až tři procenta, podle některých odhadů jich ale může být daleko víc. Kam by se mělo jejich vzdělávání ubírat dál? „Především bychom se na tuto problematiku neměli dívat černobíle. Opravdu neexistuje otázka integrovat – neintegrovat, a ani ve světě se nedá vysledovat jednoznačný trend, jak s talenty pracují. To, co funguje na jedno dítě, jinde pohoří. Proto je zapotřebí nabídnout rodičům dostatek různých možností a informací. Aby si mohli vybrat,“ říká Eva Vondráková.
Psycholog Heider souhlasí s tím, že by měla být zachována široká nabídka, zároveň ale říká: „České úřady se přiklánějí spíše k integrované výuce, musí být ale vhodně vedená. V tom je na mnoha místech pořád kámen úrazu. Pojem mimořádně talentovaný žák se dostal do školského zákona až v roce 2004 a učitelé se v této problematice ještě nemohli zorientovat. Situace se ale rychle zlepšuje.“
Jenomže čas běží a mimořádně talentované děti nám jednou vrátí to, co jsme do nich investovali, ale také to, co jsme jim nedali. „Některé nadané děti jsou hodně sebekritické. Mají z toho, že jsou jiné, ale i z toho, že svět není takový, jaký by podle nich měl být, opravdové deprese, které mohou vést i k úvahám o sebevraždě. Setkala jsem se i s mladými talentovanými lidmi, kteří se ocitli na šikmé ploše. Vím o velmi závažných případech. Okolí jejich problémy nevnímalo, nebo je podcenilo, a nikdo jim nedokázal včas a účinně pomoci,“ říká psycholožka Vondráková.
Za ideální by považovala situaci, kdy by na každé škole pracoval alespoň jeden pedagog, který by byl s potřebami nadaných dobře seznámen. Pravidlem by také měl být psycholog, který by byl k dispozici na každé škole. S nimi by se pak mohli radit jak rodiče a učitelé, tak i samy děti. Pomáhal by také tam, kde zdánlivě žádná možnost není.
Jak poznáte nadané děti?
- Většinou velmi brzy mluví, čtou, píšou a počítají, jejich talent se může projevovat i jinak. Dvouleté dítě třeba umí desítky lidových písniček o mnoha slokách, přičemž některé zpívá v češtině a jiné ve slovenštině.
- Často mají velmi dobrou paměť
- Už v raném dětství mají hluboký zájem o různá témata. Samy a iniciativně si vyhledávají informace.
- Objevují se u nich složité asociace. Čtyřleté dítě třeba uslyší hovor o dějinách olympiády a o hrách, které proběhly v Berlíně. Vybaví si, že je tu Brandenburská brána, a začne mluvit o architektuře.
- Vyžadují odpověď s argumenty. Malému géniovi nestačí tvrzení, že má jít na zelenou, protože se to tak dělá.
- Můžou narušovat běžné konvence a být svéhlavé. Neplatí to ale pro všechny mimořádně talentované děti.
Kde hledat informace?
V pedagogicko-psychologických poradnách
po celé republice pracuje dohromady devatenáct koordinátorů pro nadané děti. Ti by vám měli ulehčit hledání nabídky ve vašem kraji. Jejich seznam naleznete na www.ippp.cz, pod odkazem kontakty. Zároveň se obraťte na organizace, které se na talenty specializují.
Na stránkách Společnosti pro talent a nadání www.talent-nadani.cz najdete spoustu praktických informací, mimo jiné i tipy na školy, s nimiž mají rodiče talentů dobré zkušenosti. Společnost navíc pravidelně organizuje klub rodičů a také provozuje poradnu pro rodiče i pedagogy. Dále spolupracuje se třídou Sovičky s programem pro nadané děti, která vznikla v mateřské škole Rozmarýnek v Praze 5 (www.sweb.cz/ms.rozmarynek).
Poradí vám i v občanském sdružení Škola dětem (www.skoladetem.cz), které otevřelo v Praze základní školu pro nadané či v organizaci Mensa, která provozuje výběrové Osmileté gymnázium Buďánka (www.budanka.cz).
Občanské sdružení Centrum nadání
(www.centrumnadani.cz) pořádá mimo jiné diagnostické dny či vzdělávací kurzy pro pedagogy. Na webu naleznete seznam škol, kde mají zkušenosti s integrací nadaných dětí a kde mají studijní skupiny či celé speciání třídy.
Na webu Sdružení na podporu talentované mládeže České republiky (www.snptm.wgz.cz) naleznete také zajímavé tipy pro středoškoláky – třeba projekt Badatel, který nabízí studentům možnost stát se součástí vědeckých týmů.
Géniové a problémy?
„Často slyším názor, že tyto děti mají vždycky problémy s vrstevníky, přitom to není vůbec pravidlo,“ říká David Heider z Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR.
„Vloni jsme provedli průzkum, při němž sbírali psychologové data o 150 dětech od 2,5 do 7 let, které měly IQ nad 125. Polovina z těchto dětí byla sociálně zdatná a druhou část tvořily ty, které mohou mít z různých důvodů potíže v kolektivu.“ Výzkum také potvrdil, že talenty více trpí (v pěti až deseti procentech) některou z poruch učení a trochu častěji než u ostatních dětí se u nich objevuje také zpoždění v oblasti motoriky.
