Promotion
Děti mají vůči dospělým a zejména svým rodičům pramálo empatie. Tak třeba já jsem jako malá holka vůbec nechápala, proč máma řeší takové hlouposti jako pořádek nebo proč se bojí, že si natluču nos (doslova i přeneseně). Teď už to vím. A chápu toho víc. Tak třeba...
1. Že se mámy opravdu dotkne, když potomkovi uvaří oblíbené jídlo a ten ji zprudí za to, že zaměnila nebo přidala jednu ingredienci.
 
2. Že mámu opravdu rozhodí (a trochu naštve) i rozbité koleno. Holt pohled na krev vlastního dítěte…
 
3. Že rodiče opravdu potřebují být občas jen spolu, občas s kamarády a občas i každý sám.
 
4. Že umění vypít láhev vína a kecat do rána s kamarádkou se vzrůstajícím věkem a počtem potomků klesá, ale ta potřeba nikdy tak úplně nezmizí.
 
5. Že se mámy opravdu bojí na kolotočích a že si zakrývají oči, když to s jejich dítětem mává nahoru a dolů v pětimetrové výšce.
 
6. Že nesnězená svačina dokáže fakt naštvat.
 
 
7. Že občas (většinou) je lepší si upéct, vytřít nebo vyžehlit sama, bez účasti malých pomocníků.
 
8. Že vztahy nejsou černobílé. Ani když jde o tátu a mámu. 
 
9. Že tvoření, patlání a kreativita jsou hezké věci, ale pořádek je pořádek.
 
10. Že děti jsou opravdu velká radost, ale dát si v klidu kafe taky.
 
11. Že máma umí být někdy dost protivná, i když ale vůbec nechce.
 
12. Že existuje něco jako úzkost a že se máma může bát jen tak, i když se nic neděje.