Začínají na vás magicky působit slůvka typu ,detoxikace‘, ,očistný‘, pokud možno v kombinaci s ,bylinkový‘ a ,přírodní‘. Zkoumáte nabídku na trhu a je vám jasné, že nejdřív odlehčíte své peněžence, a pak teprve – možná – organismu. Snad… Taky pochybujete jako my? Hledali jsme za vás seriózní odpověď. Tady je.

Nějaký detox jsme už asi zkusily všechny…
Dealerka firmy Green Ways mi ve vinohradské pizzerii předává téměř spiklenecky pytlík z tmavého (asi recyklovaného) papíru se zelenými tabletkami slisované řasy chlorelly a já jí odevzdávám svých těžce vydělaných sedm stokorun. Jen o vlásek jsem unikla zakoupení extraktu ze zeleného ječmene (podle mé kamarádky tak fujtajblového, že jí zůstal v lednici, přestože za něj vydala asi tři tisíce korun). V příštích dnech mám pojídat zelené tabletky s pronikavým odérem sena a očekávat prudký nárůst energie, neboť můj organismus se má zbavit jedů. V letáku stojí: „Chlorella má schopnost vázat na strukturu své buněčné stěny nebezpečné látky a odvádět je z těla. Jedná se o těžké kovy (rtuť, kadmium), zbytky léků a podobně. Vláknina navíc mechanicky čistí střevní stěny.“ O účincích vlákniny se vzápětí přesvědčuji, protože dostávám průjem. Možná jsem to přehnala a na dávky chlorelly si musím postupně zvykat. Žádnou zázračnou energii nepociťuju, ale kdoví, jak bych se cítila bez tabletek? Třeba bych byla mnohem větší troska, než jsem takhle.

Osud toxinů v těle není ve všech případech stejný
Náš organismus má velmi dobře vyvinuté metody, jak se toxických látek zbavovat, například s alkoholem si játra poradí za několik hodin. Více či méně jedovatých látek ovšem kolem nás existuje široká škála. Některé se vyskytovaly v přírodě vždycky, za jiné vděčíme civilizaci a do těla nám pronikají se stravou, nápoji, ve vdechovaném vzduchu nebo i kontaktem s pokožkou. Tělo se jich zbavuje nejen játry, ale i prostřednictvím ledvin, stolice, potu nebo dechu. Kolik detoxikace organismus zvládne a jak kvalitně, to můžeme ovlivnit různými podpůrnými prostředky. Žádný z nich nám ale nezaručí očištění od všech jedů, i když to reklamy na různé detoxikační kúry tvrdí.

Prakticky nemožné je organismus ,vypulírovat‘ od látek, které mají sklon se v něm hromadit (jsou takzvaně bioakumulativní), což jsou například některé těžké kovy, pesticidy, polychlorované bifenyly. Ukládají se různě – některé v kostech nebo v kostní dřeni, jiné v tukových tkáních. Typickým příkladem těchto krajně nepříjemných chemikálií jsou dioxiny, prudce jedovaté už v nepatrných množstvích, působící rakovinu a vrozené defekty plodu.

Co všechno máme v krvi…
a taky v mateřském mléce
Množství dioxinů v prostředí obvykle nepřekračuje hygienické normy, jenže se nám hromadí v těle po celý život a nemůžeme si být jistí, kdy nám začnou být nebezpečné. Když hodně zhubnete a vaše tuková tkáň se ,rozpustí‘, vyplaví se vám dioxiny zpátky do krve, což je škodlivější, než kdyby zůstaly tam, kde byly. A co je hrůzostrašnější, po porodu se uvolňují do mateřského mléka.

Toxikolog Miroslav Šuta, který často jezdí do Bruselu a tam sleduje, jak to v EU vypadá s chystanými zákazy různých nebezpečných chemikálií, říká: „Jeden skandinávský výzkum ukázal, že množství dioxinů v tělech žen klesá s počtem odkojených dětí.“ Dioxiny se prostě stěhují do těl kojenců. Přitom jsme proti tomu prakticky bezmocní, protože nám je z těla spolehlivě nevyplaví ani ta nejzázračnější nebo nejnákladnější detoxikační kúra.

Potraviny, nebo máme říkat spíš ,otraviny‘?
Podle plzeňské lékařky specializované na výživu Lenky Luhanové vzniká mnoho škodlivých látek hlavně při tepelném zpracování potravin, a to přepalováním tuků při pečení, smažení a grilování, při nedokonalém spalování nebo když se jídlo připálí. Tím se dá vysvětlit i vyslovená škodlivost některých fastfoodů, kde se všechno opéká a smaží, často na přepáleném tuku. „Toxické jsou například rakovinotvorné pyrolyzáty aminokyselin, polycyklické aromatické uhlovodíky, akrylamid,“ vyjmenovává lékařka látky, které byste si určitě k obědu nedali, pokud byste jejich názvy viděli na světelné tabuli nad prodejním pultem.

Jídla jen zdánlivě nevinná a neškodná
Miroslav Šuta připomíná, že bychom to neměli přehánět s konzumací masa: „Metabolismus bílkovin produkuje toxické látky, což je zátěž pro játra. Určité množství bílkovin jíst musíme, ale pozor na červené maso. Rozhodně nepotřebujeme každodenně velký biftek.“ Podle názoru lékařů by nám stačilo maso – nejlépe bílé – jednou týdně.

Mnoho lidí podezírá z toxicity takzvaná ,éčka‘, konzervační a dochucovací přísady do potravin. Zdá se ale, že co do škodlivosti nepatří mezi ty nejhorší viníky. „Jedná se sice o cizorodé látky,“ říká Lenka Luhanová, „ale byly k danému účelu povoleny, používají se v minimálních množstvích a při správném použití by neměly znamenat nebezpečí pro zdraví.“ Miroslav Šuta ale uvádí pár alarmujících příkladů: „Příliš dobře nevíme, co ,éčka‘ udělají dlouhodobě, ve vyšších dávkách nebo ve vzájemných kombinacích. Studie na zvířatech naznačují, že každá z určitých dvou látek může být skutečně neškodná, ale jejich kombinace ničí játra a ledviny. Nebo se ukázalo, že jeden typ červeného barviva v párcích je sice neškodný, ale v játrech se mění v kancerogenní anilin.“

Nikdy nevíte, jak spolu chemické přísady zareagují
Další dosti alarmující příklad: v určitých sladkých limonádách byl objeven toxický benzen a potravináři si lámali hlavu s tím, z čeho mohl vzniknout. Pravděpodobně z kyseliny benzoové (což je konzervační látka, která je sama o sobě neškodná) a vitaminu C, které spolu při dlouhém skladování reagovaly na benzen. Jíst potraviny bez ,éček‘ je tedy přece jen lepší, ale nesmí nás to ukolébat do pocitu, že díky tomu jíme zdravě.

Další problém představují zbytky pesticidů, které naše potrava obsahuje. Jde o látky hubící škůdce, patří sem například herbicidy, insekticidy, fungicidy. Jejich množství v běžných potravinách by nám nemělo být nebezpečné, ale ani tady mnoho nevíme o účincích jejich kombinací nebo o tom, co přesně způsobí jejich dlouholeté hromadění v organismu (a celá řada z nich se v našich tkáních hromadí). Výzkumy ukazují, že pesticidy zřejmě působí vývojové, imunologické a neurologické poruchy, a také alergie. Vyhnout se jim můžeme celkem snadno, a to konzumací biopotravin, které podle studií obsahují 150× až 200× méně pesticidů než běžné potraviny. Biopotravinami bychom měli krmit přednostně děti, protože ty jsou vůči pesticidům citlivější.

Jaká nebezpečí na nás číhají v ovzduší
Jistě je pravda, že v minulosti bylo lidstvo vystaveno daleko soustředěnější palbě nejrůznějších jedů než dnes: jak známo, starý Řím zanikl kvůli otravě olovem. Lidé sedávali kolem ohně, nadýchávali se jedovatých zplodin nedokonalého spalování, jedli připálené pokrmy plné kancerogenů nebo potraviny prolezlé kancerogenními plísněmi. A to už vůbec nemluvíme o nejrůznějších mikrobech a parazitech, kteří nás dnes netrápí, protože byli vyhubeni.
Přesto naše životní prostředí rozhodně čisté není.

S Miroslavem Šutou jsem poseděla hodinku v čajovně a vyslechla jsem si jeho výklad: úsměv se mi rozplynul na rtech a čaj v ústech zhořkl.

Otravují dlouhodobě, plíživě, nenápadně…
Pravda je taková, že sice kolem sebe nemáme jedy, které by nás okamžitě porazily, ale tím víc jsme obklopeni nepříliš probádanými chemikáliemi, které neviditelně a těžko postižitelně působí na naši DNA nebo hormony. U řady z nich se teprve snažíme dopátrat toho, jakým způsobem se podepisují na našem zdraví a jakou mají souvislost s nárůstem výskytu alergií, rakoviny, s poklesem počtu mužských spermií a s dalšími civilizačními chorobami.

„Mnoho jedovatých nebo zdraví škodlivých chemických látek lidé v novější době po celá desetiletí bezstarostně produkovali a používali v potravinářství, jako léky, při výrobě nejrůznějších užitkových předmětů denní potřeby, v kosmetice, stavebnictví i zařizování bytů a kanceláří,“ říká Miroslav Šuta. „Často byly tyto látky nahrazeny něčím novým, co na počátku vypadalo neškodně, ale s časem se zase vynořil nějaký nečekaný nepříznivý účinek.“

Nepanikařte, jen buďte v rozumné míře opatrní
Samozřejmě bychom si moc nepomohli, kdybychom žili v neustálém stresu z všudypřítomných toxinů. Zato se nám vyplatí, když si dáme pozor na několik ,rizikových‘ skupin výrobků.

Už ze své podstaty mají prakticky všechny léky nějaké nežádoucí účinky, které nelze od těch prospěšných oddělit. „Je to podobné jako s živočichy, kdy se také nedá jednoznačně říci, který je škůdce a který užitečný,“ vysvětluje Miroslav Šuta.

Příliš se neví, že jedovaté může být i nádobí, protože některé glazury v minulosti obsahovaly nebo ještě dnes obsahují olovo. Dejte si tedy pozor na staré hrníčky po prababičce nebo na dekorativní keramiku, která nepodléhá tak přísným normám.  Také s keramikou i hračkami vyrobenými v Číně mají hygienici plné ruce práce.

Záludnosti skryté v kosmetických přípravcích
Nejvíc chemikálií logicky najdeme v drogistickém zboží. Kosmetika má tu výhodu, že složení je vždy uvedeno na obale. Pochopila jsem, proč se těhotným ženám doporučuje, aby si nebarvily vlasy. V současnosti se totiž uvažuje o zákazu několika desítek azobarviv obsažených v barvách na vlasy, protože se prokázalo, že jde o kancerogeny. Pozor bychom si měli dát i na konzervační činidla v kosmetice, mohou to být kontaktní alergeny. A další zrada: před časem se prokázalo, že i drahé značky parfémů obsahovaly syntetická pižma, což jsou látky s účinky napodobujícími hormony, které tudíž působí vady pohlavního vývoje dětí. Usvědčené firmy sice přestaly syntetická pižma používat, ale raději se vyhněte levným parfémům!

V poslední době se už hodně mluví o nebezpečném PVC měkčeném toxickými ftaláty, ze kterého se vyrábějí podlahové krytiny, hračky nebo zdravotní pomůcky jako hadičky. Ačkoli jsou ftaláty velmi nebezpečné pro pohlavní vývoj chlapečků, stále jsou obsaženy třeba v hadičkách zaváděných do těl nedonošených dětí, které pak mají v krvi hladinu ftalátů mnohonásobně překračující normu.

„Jak to, že s tím hygienici nic nedělají?“ zeptala jsem se Miroslava Šuty. Pokrčil rameny. „Víte co, zeptejte se jich sama,“ navrhl. Což je asi recept pro každou z nás: pokud na to chcete jít od podlahy, pronásledujte hygieniky a vyptávejte se jich, kdykoli narazíte na něco podezřelého a alarmujícího.

Co nás tedy dokáže zbavit škodlivin?
Když tohle všechno víme, snadno si spočítáme, že je nekonečně rozumnější snažit se žít zdravě a vyhýbat se rizikům dlouhodobě než čas od času podniknout nějakou drastickou jednorázovou kúru. Navíc je asi přiléhavější mluvit o pročištění organismu než o detoxikaci.

Toxických a zdraví škodlivých látek i mechanismů jejich působení je tolik, že žádná jednotná metoda, která by nás všech šmahem zbavila, ani nemůže existovat. Přesto lékaři pokládají některé z takzvaně detoxikačních postupů, které na našem trhu najdete, za smysluplné a prospěšné. Řada nabízených ,detoxikačních‘ prostředků prostě povzbudí náš metabolismus, aby vyplavoval z těla různé zplodiny. Sem patří pití zeleného čaje maté, čaje lapacho, kopřivového, heřmánkového, z listů břízy. K pročištění jater se radí také jíst artyčoky, jarní očistná kúra může být založena na konzumaci zelených lístků kopřivy, smetánky, sedmikrásky nebo šťovíku.

Není to dokonalé, ale určitě je to lepší než nic
Lékaři pití bylinných čajů, které nám propláchnou ledviny a játra, schvalují a doporučují, jenom si musíme dát pozor, abychom to nepřehnali s pitím samých močopudných nápojů, protože pak by nám hrozila dehydratace. Lenka Luhanová také upozorňuje, že bychom se v případě bylinných čajů nebo extraktů měli vždy poradit s odborníkem, aby nás jejich účinky nezaskočily.

Řada detoxikačních postupů spočívá také v pití zvýšeného množství tekutin. I to je jedině prospěšné, hlavně při hubnutí, kdy se nám může množství škodlivin v krvi zvýšit.

Vláknina opravdu pročišťuje trávicí ústrojí
Lenka Luhanová chválí i účinky vlákniny: „Sem patří řasa chlorella, ale i přirozené součásti pestrého zdravého jídelníčku jako ovoce, zelenina, obiloviny, luštěniny. Další význam mají látky s antioxidačními účinky, například zinek, selen, vitaminy C, E, A, karoteny a karotenoidy, flavonoidy a jiné. I tyto látky jsou obsaženy v ovoci, zelenině, v ovocných a bylinkových čajích. K ochranně působícím bylinám patří třeba kurkuma, ostropestřec mariánský, kozinec blanitý, rozmarýn, do určité míry šalvěj.“

Podle rad lékařů přispěje k prokrvení pokožky a vyplavení zplodin metabolismu i sauna nebo masáže, svůj smysl má také lymfodrenáž, která rozhýbe stojaté vody lymfatického systému.

Poučení: braňte se zdravou životosprávou (ach jo)
Chlorellu tedy beru dál, ale pochopila jsem, že takzvaným hurástylem toho člověk už moc nenapraví. Když se chci ubránit toxinům, musím vsadit na dlouhodobou mravenčí práci, přemýšlet nad tím, jaké potraviny nakupuji a co si dám do bytu, a hlavně musím mnohem častěji než dřív zabrousit do prodejen zdravé výživy.

Tisk článku | Poslat článek