Poslouchejte své biohodiny
Kdy jít spát a kdy vstát, aby se člověk necítil jako spráskaný pes hned po ránu? Kdy a co jíst, aby měl dost energie a šťávy, a přitom zbytečně netloustl? Na kdy si naplánovat důležité jednání a na kdy milostnou schůzku? Hodinky na ruce nám to neprozradí, ale podle těch biologických se řídit můžeme.
|
|
Všechny živé organismy jsou totiž neustále ovládány vnitřním časem, který má cyklický charakter: řídí se a je zároveň synchronizován pravidelně se opakujícími cykly, důležitými pro náš život. „Nejdůležitějším synchronizátorem biologických hodin je střídání světla a tmy po 24 hodinách. Bez této synchronizace by subjektivní den a noc každého člověka probíhaly v jinou dobu,“ vysvětluje docentka Helena Illnerová, předsedkyně Akademie věd České republiky. Každý tělesný orgán má navíc v sobě hodinové geny a celkový časový systém určuje, v jaké fázi se bude v orgánu střídat útlum a vrchol jeho činnosti. Nastavení zapnutím genů je přímo podřízeno centrálním biologickým hodinám, které sídlí v našem mozku. Ty mají pod kontrolou to, jak na sebe jednotlivé biologické pochody v organismu navazují a jak se zhruba každých 24 hodin mění. Pěkně složité, ale funkční.
Čas spánku
Proč uléháme do postele každý jindy?
„Existenci ranních a nočních typů neboli skřivanů a sov nelze popřít. Důvodem je drobounká odchylka v hodinových genech. Průměrný subjektivní den sovy trvá o něco déle než den skřivana,“ konstatuje docentka Illnerová. Tento rozdíl lze však podle ní srovnat tak, že se ranní typ vystaví navečer intenzivnímu světlu a noční typ na sebe zase nechá svítit brzy zrána. Nejjednodušší je umístit ložnici sovy na východ a ložnici skřivana na západ. Pokud ovšem nejsou jako na potvoru manželé.
Mezi 20. a 23. hodinou přichází doba spánku, kdy se po večerním maximu výrazně sníží naše tělesná teplota a do krve se nám zároveň začne vyplavovat hormon melatonin, který způsobuje, že nás nakonec zmůže ospalost.
Čas práce
Každá duševní nebo fyzická činnost má svůj čas
Subjektivní noc končí tím, že nám začne stoupat teplota a v krvi se zvýší množství stresového hormonu kortizolu. Ráno mají krevní destičky větší sklon se shlukovat, a tím zvyšují pravděpodobnost vzniku krevní sraženiny v cévách. Schopnost rozpouštět sraženiny v krvi je přitom po ránu až třikrát pomalejší než večer. Po probuzení je proto dobré zůstat chvíli ležet na zádech, a výrazně tak snížit riziko infarktu myokardu, radí ve své knize o biorytmech docent Josef Berger. U šéfa ovšem taková omluva pozdního příchodu zřejmě neprojde. Ani ti, kdo nemusí do práce, by neměli nějak zvlášť vyspávat. Mohl by je totiž postihnout tzv. syndrom amerických manželek, jev, který byl před lety pozorován u žen v domácnosti, kterým odrostly děti. Americké matky si postupně posouvaly čas vstávání tak, až se nakonec svým biorytmem dostaly zcela mimo realitu běžného života.Ale zpět do Čech. Optimální je vstávat už chviličku po spontánním probuzení a nepodléhat nutkání zůstat pod peřinou.
Dopoledne mezi 10. a 11. hodinou, kdy máme v krvi vyšší hladinu cukru, pracují na plné obrátky komplexní uvažování a dlouhodobá paměť. Pracovní schůzky tedy směrujte právě na tuto dobu. Se stoupající tělesnou teplotou během dne se zase zlepšuje krátkodobá paměť. Počítejte však s tím, že po 19. hodině začíná už tělesná teplota klesat a paměť vás může nechat ve štychu.
Pro fyzickou práci nebo sport je nejvhodnější odpoledne, tak mezi 15. a 17. hodinou, kdy naše srdce šlape na plné obrátky a zároveň je opět v krvi zvýšená hladina cukru.
Čas jídla
Řiďte se energetickými nároky svého těla
V názoru na správné načasování příjmu potravy a dokonce na její složení jsou chronobiologové naprosto zajedno s dietology: ráno potřebujeme tělu dodat energii, proto máme jíst stravu bohatou na cukry, tuky a bílkoviny. Rozhodně neztloustneme. Žlučník i žaludek jsou na oběd připraveny kolem 13. hodiny. Pokud chceme odpoledne podat ještě slušný pracovní výkon, měli bychom toto jídlo pojmout odlehčeně: tedy zeleninu, libové maso nebo rybu.
Večer má tělo minimální energetické nároky a všechny cukry si ukládá ve formě tukových polštářků do zásoby. Podle docenta Bergera si však ani večerní jídlo nemusíme odpírat, jestliže jíme rozumné množství a dostatečně včas před spaním. Dodržení pravidelnosti při stravování je z hlediska biorytmů zásadní. Centrální biologické hodiny v mozku i hodiny zapojených orgánů (žaludek, játra, ledviny, slinivka) se podle toho synchronizují a chovají. A nám pak na výjimečné polední poradě pěkně kručí v břiše.
Čas lásky
Milujete se podle lunárního kalendáře?
Dobu milostných hrátek významně určuje rytmus vylučování pohlavních hormonů, hlavně testosteronu, který nejvíce ovlivňuje sexuální apetenci.
„Nejvyšší hladinu máme ráno mezi šestou a desátou hodinou. Mohl by to být ideální čas pro milování, kdybychom v tu dobu nemuseli chvátat do práce,“ poznamenává pražský sexuolog Ondřej Trojan. „Hormonální cyklus tak jde proti obecnému zvyku, kdy se v denním režimu na sex dostane až večer nebo v noci. To je přitom doba, kdy jsou oba partneři už unaveni a pohlavní hormony vykazují nejnižší hodnoty.“
Přesto lze najít ještě jednu velmi příhodnou chvíli během dne, a to mezi 17. a 19. hodinou, kdy dosahuje denního maxima tělesná teplota. Člověk je přirozeně aktivní a do krve se v tom čase vyplavuje hormon dobré nálady serotonin, který stimuluje centrum emocí v mozku. Že by důvod pro romantickou schůzku? I když ani tenhle čas sexu příliš nenahrává – celá rodina se právě shromáždila doma, vaří se večeře, děti dělají úkoly... Takže šanci zužitkovat tímto příjemným způsobem vyplavený serotonin snad mají jenom lidé svobodní a bezdětní.
V lidské sexualitě hraje důležitou roli i docela jiný než denní rytmus – cyklus lunární. V závislosti na něm totiž menstruujeme, jsme plodné a máme chuť na sex. „Největší vnímavost pro mužské feromony mají ženy v době ovulace. V té době jsou nejlépe schopny vybrat si partnera pro potomstvo. Musí jim jednoduše vonět,“ vysvětluje biologický mechanismus doktor Trojan. „Zajímavé přitom ale je, že největší libido vykazuje většina žen uprostřed menstruace, kdy k oplodnění nemůže dojít.“
A i když vás to možná ani ve snu nenapadlo, měsíční cyklus působí také na muže: během novoluní mají nejvyšší hladinu testosteronu a oči i mysl jim zaslepuje touha. Takže je to zase jedna jedna.
Chronoterapie
O významu chronobiologie v lékařství dnes téměř nikdo nepochybuje. Správně načasovanou léčbou se totiž může předejít jinak neodvratné smrti. Jak připomíná docentka Helena Illnerová, čas podání léku je pro terapii onemocnění mnohdy skutečně zásadní. Některé léky jsou pacientem dobře tolerovány, pokud jsou podány v určitou dobu, o 12 hodin později nebo dříve mu mohou naopak ublížit. Chronoterapie je ovlivňována dvěma hlavními faktory: rychlostí nástupu účinku léku a senzitivitou pacienta. Obojí se totiž v čase proměňuje, a tak je důležité najít správný okamžik ideální účinnosti. V běžné ordinaci praktika se tato hlediska zatím povětšinou neuplatňují, na klinikách se však nad ideálním využitím správného načasování pilně bádá.
Čas spánku
Proč uléháme do postele každý jindy?
„Existenci ranních a nočních typů neboli skřivanů a sov nelze popřít. Důvodem je drobounká odchylka v hodinových genech. Průměrný subjektivní den sovy trvá o něco déle než den skřivana,“ konstatuje docentka Illnerová. Tento rozdíl lze však podle ní srovnat tak, že se ranní typ vystaví navečer intenzivnímu světlu a noční typ na sebe zase nechá svítit brzy zrána. Nejjednodušší je umístit ložnici sovy na východ a ložnici skřivana na západ. Pokud ovšem nejsou jako na potvoru manželé.
Mezi 20. a 23. hodinou přichází doba spánku, kdy se po večerním maximu výrazně sníží naše tělesná teplota a do krve se nám zároveň začne vyplavovat hormon melatonin, který způsobuje, že nás nakonec zmůže ospalost.
Čas práce
Každá duševní nebo fyzická činnost má svůj čas
Subjektivní noc končí tím, že nám začne stoupat teplota a v krvi se zvýší množství stresového hormonu kortizolu. Ráno mají krevní destičky větší sklon se shlukovat, a tím zvyšují pravděpodobnost vzniku krevní sraženiny v cévách. Schopnost rozpouštět sraženiny v krvi je přitom po ránu až třikrát pomalejší než večer. Po probuzení je proto dobré zůstat chvíli ležet na zádech, a výrazně tak snížit riziko infarktu myokardu, radí ve své knize o biorytmech docent Josef Berger. U šéfa ovšem taková omluva pozdního příchodu zřejmě neprojde. Ani ti, kdo nemusí do práce, by neměli nějak zvlášť vyspávat. Mohl by je totiž postihnout tzv. syndrom amerických manželek, jev, který byl před lety pozorován u žen v domácnosti, kterým odrostly děti. Americké matky si postupně posouvaly čas vstávání tak, až se nakonec svým biorytmem dostaly zcela mimo realitu běžného života.Ale zpět do Čech. Optimální je vstávat už chviličku po spontánním probuzení a nepodléhat nutkání zůstat pod peřinou.
Dopoledne mezi 10. a 11. hodinou, kdy máme v krvi vyšší hladinu cukru, pracují na plné obrátky komplexní uvažování a dlouhodobá paměť. Pracovní schůzky tedy směrujte právě na tuto dobu. Se stoupající tělesnou teplotou během dne se zase zlepšuje krátkodobá paměť. Počítejte však s tím, že po 19. hodině začíná už tělesná teplota klesat a paměť vás může nechat ve štychu.
Pro fyzickou práci nebo sport je nejvhodnější odpoledne, tak mezi 15. a 17. hodinou, kdy naše srdce šlape na plné obrátky a zároveň je opět v krvi zvýšená hladina cukru.
Čas jídla
Řiďte se energetickými nároky svého těla
V názoru na správné načasování příjmu potravy a dokonce na její složení jsou chronobiologové naprosto zajedno s dietology: ráno potřebujeme tělu dodat energii, proto máme jíst stravu bohatou na cukry, tuky a bílkoviny. Rozhodně neztloustneme. Žlučník i žaludek jsou na oběd připraveny kolem 13. hodiny. Pokud chceme odpoledne podat ještě slušný pracovní výkon, měli bychom toto jídlo pojmout odlehčeně: tedy zeleninu, libové maso nebo rybu.
Večer má tělo minimální energetické nároky a všechny cukry si ukládá ve formě tukových polštářků do zásoby. Podle docenta Bergera si však ani večerní jídlo nemusíme odpírat, jestliže jíme rozumné množství a dostatečně včas před spaním. Dodržení pravidelnosti při stravování je z hlediska biorytmů zásadní. Centrální biologické hodiny v mozku i hodiny zapojených orgánů (žaludek, játra, ledviny, slinivka) se podle toho synchronizují a chovají. A nám pak na výjimečné polední poradě pěkně kručí v břiše.
Čas lásky
Milujete se podle lunárního kalendáře?
Dobu milostných hrátek významně určuje rytmus vylučování pohlavních hormonů, hlavně testosteronu, který nejvíce ovlivňuje sexuální apetenci.
„Nejvyšší hladinu máme ráno mezi šestou a desátou hodinou. Mohl by to být ideální čas pro milování, kdybychom v tu dobu nemuseli chvátat do práce,“ poznamenává pražský sexuolog Ondřej Trojan. „Hormonální cyklus tak jde proti obecnému zvyku, kdy se v denním režimu na sex dostane až večer nebo v noci. To je přitom doba, kdy jsou oba partneři už unaveni a pohlavní hormony vykazují nejnižší hodnoty.“
Přesto lze najít ještě jednu velmi příhodnou chvíli během dne, a to mezi 17. a 19. hodinou, kdy dosahuje denního maxima tělesná teplota. Člověk je přirozeně aktivní a do krve se v tom čase vyplavuje hormon dobré nálady serotonin, který stimuluje centrum emocí v mozku. Že by důvod pro romantickou schůzku? I když ani tenhle čas sexu příliš nenahrává – celá rodina se právě shromáždila doma, vaří se večeře, děti dělají úkoly... Takže šanci zužitkovat tímto příjemným způsobem vyplavený serotonin snad mají jenom lidé svobodní a bezdětní.
V lidské sexualitě hraje důležitou roli i docela jiný než denní rytmus – cyklus lunární. V závislosti na něm totiž menstruujeme, jsme plodné a máme chuť na sex. „Největší vnímavost pro mužské feromony mají ženy v době ovulace. V té době jsou nejlépe schopny vybrat si partnera pro potomstvo. Musí jim jednoduše vonět,“ vysvětluje biologický mechanismus doktor Trojan. „Zajímavé přitom ale je, že největší libido vykazuje většina žen uprostřed menstruace, kdy k oplodnění nemůže dojít.“
A i když vás to možná ani ve snu nenapadlo, měsíční cyklus působí také na muže: během novoluní mají nejvyšší hladinu testosteronu a oči i mysl jim zaslepuje touha. Takže je to zase jedna jedna.
Chronoterapie
O významu chronobiologie v lékařství dnes téměř nikdo nepochybuje. Správně načasovanou léčbou se totiž může předejít jinak neodvratné smrti. Jak připomíná docentka Helena Illnerová, čas podání léku je pro terapii onemocnění mnohdy skutečně zásadní. Některé léky jsou pacientem dobře tolerovány, pokud jsou podány v určitou dobu, o 12 hodin později nebo dříve mu mohou naopak ublížit. Chronoterapie je ovlivňována dvěma hlavními faktory: rychlostí nástupu účinku léku a senzitivitou pacienta. Obojí se totiž v čase proměňuje, a tak je důležité najít správný okamžik ideální účinnosti. V běžné ordinaci praktika se tato hlediska zatím povětšinou neuplatňují, na klinikách se však nad ideálním využitím správného načasování pilně bádá.
