Víc spi a odpočívej
„Nenervovala bych se z každé maličkosti nebo lidské hlouposti. Hodně lidí vám dokáže po psychické stránce strašně ublížit a ještě z toho mají radost.
Také bych spala minimálně osm hodin denně a odpočívala v případě, že mám za sebou náročný pracovní kolotoč. Chce to na chvilku ‚vypnout‘ a věnovat se jen svým zálibám, procházkám nebo chvilkám s rodinou.“
Iveta Špičáková, 37 let

Nebuď jen ‚hodná holčička‘
„Uvědomila jsem si, že můj život je jen můj a moje rozhodnutí mají stejnou váhu jako všech ostatních. Můžu říct vždycky svůj názor, i když se to druhým nelíbí. Dřív jsem se snažila chovat jako ‚hodná holčička‘, ale jen jsem se tím trápila. Také se dnes snažím rozdělovat víc povinností svým blízkým. Ne babičkám a dědečkům, ale mým dětem a mému muži. A kupodivu to trpělivě snášejí. Bohužel ale musím říct, že tyto ‚pravdy‘ si uvědomíme až po prožití nemoci. Jako zdravá bych takhle nikdy nepřemýšlela. Škoda.“
Věra Šavlová, 33 let

Nenakládej si tolik
„Pečlivěji bych si vybírala své úkoly a nenakládala si toho tolik. Když člověk získá potřebný nadhled, zjistí, že to stejně nemá smysl. Také se na mě snadno přenášela nervozita a stres z okolí. Takže jsem dnes na volné noze, pracuji doma a je to pro mě ideální. Jsem v klidu, soustředěná a sama si rozhoduji o tom, co, jak a kdy budu dělat.“
Eva Hauserová, 53 let

Nenaříkej nad rozlitým mlékem
„Dnes vím, že je třeba brát život vážně, ale s rezervou. Vyhýbat se stresujícím událostem a vyhledávat všechno pozitivní, co nás povzbudí. Nenaříkat nad rozlitým mlékem a hledat radost a spokojenost.“
Jarka Nenáhlová, 65 let

Začni myslet na sebe
„Před nemocí jsem svůj život podřídila své handicapované dceři-vozíčkářce. Osobní život i zájmy šly stranou. Žila jsem věčně ve stresu, aby vše klapalo, aby dcera nebyla nemocná, abych se o ni dokázala postarat. Věděla jsem, že musím zvolnit a začít myslet na sebe, ale neuměla jsem to.“
Marta Hynková, 51 let

Nepřecházej chřipku
„Už nikdy bych nepřecházela ‚banální‘ chřipky, angíny a rýmy. Není to hrdinství, ale risk s vlastním zdravím. Nemoc se má vyležet. A určitě bych nekouřila – před první chemoterapií jsem s tím skončila. A neschází mi to.“
Ivana Slunéčková, 54 let

Nikam nespěchej
„Nekouřila jsem, jedla zdravě, sportovala a vedle sebe měla skvělého muže. Tak kde se stala chyba? Nechtěla jsem vnímat únavu – hurá  do akce, sport, zaměstnání, domácnost! Angíny, chřipky, ale hlavně útrpné alergie, ničemu jsem nevěnovala pozornost. Kdybych mohla vrátit čas, mnohem víc bych naslouchala svému tělu a tomu, co mi říká. Nyní se hýčkám, nikam už nespěchám, nadále jím zdravě, sportuji, ale také jsem se naučila odpočívat a nestresovat se tím, že nic nestíhám.“
Klára Berkyová, 34 let

Nebuď tak náročná
„co bych dělala jinak:
✔ Hlavně a především: měla bych radši sama sebe.
✔ Říkala bych častěji ne a stála si rozhodně a pevně za ním.
✔ Pěstovala bych si zdravé sebevědomí.
✔ Nebyla bych tak úzkostlivě přesná, pečlivá.
✔ Nepřebírala bych starosti a povinnosti druhých ani svých blízkých.
✔ Nenaplněná očekávání bych tak hluboce neprožívala.
✔ Naučila bych se dělat i rozhodnutí pro mé okolí nepříjemná a nepohodlná.
✔ Nebála bych se radikálních řešení.
✔ Na své nejbližší bych nebyla tolik náročná.
✔ Oprostila bych se od slova ‚musím‘.
✔ Naučila bych se víc odpočívat…“
Hana Poláková, 54 let

Nauč se brečet
„První, co jsem se musela naučit, bylo umět přijímat pomoc – a nepřipadat si trapně. Pak jsem se naučila brečet. Konečně jsem si to dovolila. Prostě přišla chvíle, kdy to šlo najednou samo. Nejdřív mě to hrozně naštvalo a rozhodilo, stěžovala jsem si na sebe své psycholožce, ale ta se jen s údivem zeptala: A vy normálně nepláčete? Hned mi slzy tekly proudem, nebyly k zastavení a byla to hrozná úleva.“
Jana Drexlerová, 57 let

Rakoviny se neboj
„Hlavně bych nepromarnila ani jeden jediný okamžik tím, že bych seděla někde v rohu a bála se, že rakovinu můžu mít právě já. Proto radím všem ženám, aby si pravidelně dělaly samovyšetření prsu, chodily na mamograf či další podobná lékařská vyšetření, žily naplno a braly život takový, jaký je.“
Jana Mračková, 21 let

Přemýšlej, co jíš
„Do nemocnice jsem přišla jako kuřačka a odešla jako nekuřačka. Také se nevyhýbám názorům alternativní medicíny, a tak jsem se třeba dozvěděla, že překyselené tělo je živnou půdou pro vznik rakoviny, a naopak v zásaditém prostředí se rakovinné buňky rozrůstat nemohou. Je v zájmu vlastního zdraví přehodnotit svůj jídelníček.“
Eva Zelenková, 68 let

Nebuď tak zodpovědná
„Až dnes dokážu zaujmout postoj ‚vždyť ono to nějak dopadne‘. Nepovažuji ho za nezodpovědný jako dřív, naopak se snažím udělat vše, aby ‚to‘ dopadlo co nejlépe. Před nemocí byl totiž můj přehnaný pocit zodpovědnosti častou příčinou nepříjemných (a teď už vím, že většinou i zbytečných) stresů.“
Zuzana Koudelková, 47 let

Nekuř
„Kouřit jsem nepřestala ani po operaci krční páteře. Dnes už vím, že je to pouhý zlozvyk. Rozhodně bych své stresy a problémy neřešila právě touto ‚neřestí‘. Jinak bych neměnila vůbec nic, i když život není bezproblémový.“
Dana Hybšová, 73 let

Uvolni se
„Kdybych před lety potkala samu sebe, řekla bych: Uvolni se, svět půjde dál i bez tebe. Jediné, co máš a co změnit můžeš, je tvůj vlastní život. Tak to zkus, dokud je čas! Dnes se pokouším uvědomovat si, co se skutečně děje, hodnotit, co je a co není důležité, jak se opravdu cítím, a tedy kdo vlastně jsem.“
Pavla Tichá, 40 let

Zajdi si k psychiatrovi
„Kdybych měla někomu radit, řekla bych, ať těžké životní situace řeší s odborníkem psychiatrem, a to i za cenu medikamentů. Dala bych si pozor i na genetickou zátěž v rodině. Také bych se měla víc ráda.“
Jana Bednaříková, 67 let

Tisk článku | Poslat článek