Vychováváme nové lolity?
Je jim teprve jedenáct, ale oblečené a učesané chodí na šestnáct. Média a reklama prezentují tento trend jako měřítko krásy. Vysvětlujte pak dceři, že jí berušky v culíku sluší a že vypadat starší není výhra!
|
|
I sochař Pavel Opočenský, který miluje děti o hodně víc, než je zdrávo, použil rovnici, kterou chlípníci obhajují své sexuální výpady: Vypadala na víc = provokovala = chtěla sex. U soudu poukazoval na fyzickou vyspělost svých malých přítelkyň. Soudce tím sice neobměkčil, přesto má ke smůle nás všech v něčem pravdu – po ulicích chodí mraky dívek, o nichž by nikdo neřekl, že jsou dva tři roky pod zákonem. Co hůř, za ženy začínáme převlékat už i devítileté školačky. ‚Chudák pedofil‘ si pak připadá jako milovník dortů, kterého společnost nejdřív zamkne v cukrárně, ale když po jednom zákusku vztáhne ruku, už by mu ji sekali.
Vězeňkyně pohledů
Na pedofila většina dětí s trochou štěstí nikdy nenarazí. V mírnější podobě se ovšem takové konfrontace odehrávají na každém kroku. Určitě jste to už zaznamenali: jedete v létě metrem, přistoupí asi desetiletá dívenka v bokovkách, ne právě hubená, a pohledy mužů se automaticky stočí na její zadek a na bradavky rýsující se pod tričkem. Oni reagují instinktivně, no a slečna se stává od útlého věku jakýmsi vězněm mužských pohledů.
„Svět plnoletých je sexuálně velmi provokativní,“ říká psycholožka a matka dcery Ivana Douchová. „Dívenky ho sice napodobují, ale pochopitelně ho neprožívají na stejné úrovni jako dospělí. Nejsou toho schopné s ohledem na svoji nezralou sexualitu. Chovají se tak, aby vzbuzovaly žádost, jenže už nedokážou odhadnout, natožpak zpracovat důsledky vzrušení,
které vyvolávají.“
‚Mně by se taky víc líbilo, kdyby dcera nosila mašle a šaty s kanýrama, ale kdybych ji do toho cpala, budeme spolu věčně bojovat,‘ praví teď smutně vnitřní já leckteré matky. Představy o výchově jsou totiž jednou věcí, a tlak okolí druhou. Doktorka Douchová vysvětluje: „Děti na nás i nadále zůstávají emočně závislé tak jako za časů našeho dětství, ale už si nepřejí, aby se s nimi jako s dětmi zacházelo. To nás vytáčí. Brzy se identifikují se svými staršími sestrami nebo mediálními idoly a přijímají kódy dospívajících, kde je vzhled rozhodující.“
Média se okamžitě chopila nových možností. Reklama holčičkám od nejútlejšího dětství servíruje, co mají dělat a jak vypadat. Hvězdou je dívka, kterou všichni milují, obdivují a má spoustu peněz, aniž by se pachtila v nudném zaměstnání. Správná hvězda ovšem musí být sexy. Holčička sice obsahu tohoto slova zatím moc nerozumí, ale časem vytuší, že prostě nesmí vytáhnout paty bez odhaleného pupíku ani vynechat ve stravě doporučovaný typ jogurtu. Osvědčeným zaklínadlem ‚mají to všichni, proč ne já‘ dítě tlačí na rodiče a my se skřípěním zubů ustupujeme ve strachu, aby nebylo ve stádu ostatních za outsidera.
Staromódnost cti netratí
Mít tak kluka... Jistě, rodiče synů jsou na tom lépe. Pro ně obchodníci vychrlili na trh nekonečnou žvýkačku a smraďochy, co páchnou víc než tatínkovy ponožky týden zakopnuté pod postelí, zatímco jejich vrstevnicím nabízejí kosmetické firmy oční stíny, rtěnky nebo laky na nehty jako součást toaletních taštiček pro školačky a při převlékání na tělocvik si kamarádky ukazují nová dětská tanga.
Možná vás teď napadne oblíbená teze, že holky jsou do určitého věku holt před klukama ‚napřed‘, a tím pádem toho moc nenaděláme. Chyba: nadělat můžeme.
A rozhodně ne tím, že bychom erotickému ‚odvazu‘ v dětské módě postavili hráz školními uniformami signalizujícími všem kolem, že před nimi kráčí dítě, přestože od deseti let menstruuje a má prsa čtyřky.
Jitka Douchová vidí šanci v něčem mnohem jednodušším a zároveň složitějším – v rodinné výchově. Pohodové dětství totiž potomkům dopřáváme hlavně my rodiče. Nejsme bezmocní proti reklamě v médiích a dopad brutálních obrazů můžeme regulovat. Naše děti jsou, připomíná psycholožka, pouze to, co jim nabídneme, že by mohly být.
Kdo nám vlastně nakukal, že před potomky nesmíme působit staromódně? Naopak – naše ‚úzkoprsost‘ znamená, že jsme si ještě zachovali zdravé rodičovské instinkty. Pociťovat lítost při pohledu na to, jak nesmyslně brzy se děti připravují o ‚nevinnost‘, je zcela na místě. Mnohem žalostnější by bylo, kdybychom sladili vkus s dcerkou a milionářku Britney, co už ve třinácti dostala roli svůdné samičky, vnímali jako vzor, a ne jako chudinku zneužitou lidmi od showbyznysu.
Jistě, háklivé videoklipy ani nábory náctiletých slečen do modelingu zakázat nemůžeme, a nekoupíme-li dceři časopis pro teenagery, kde inzerenti šikovně prezentují podvazky a pearcing, půjčí si ho od spolužaček. Ovšem měli bychom jí, ale i sobě stanovit jasné hranice a umět jí vysvětlit, proč to či ono neschvalujeme. Správným komentářem totiž ovlivňujeme dceřin pohled, čímž jí poskytujeme bezpečí. A to stačí.
V pekle ještě nejsme
Jsou nemravné, myslíme si o dnešních dětech, ale průzkumy překvapivě ukazují spíš opak. Výjimkou nebyla ani nedávná anketa MF Dnes mezi 920 českými gymnazisty:
• každý třetí středoškolák měl svůj první pohlavní styk až v 17 letech
• sex na jednu noc přiznalo pouhých 6 % dotázaných, 60 % z nich se odhodlalo k prvnímu intimnímu styku až po půlročním vztahu
• 60 % středoškoláků si myslí, že panenství a panictví je v jejich věku přirozené, a pro každého desátého je dokonce důvodem k pýše
• jen 14 % z nich je pro snížení věkové hranice pro trestnost pohlavního styku
Vězeňkyně pohledů
Na pedofila většina dětí s trochou štěstí nikdy nenarazí. V mírnější podobě se ovšem takové konfrontace odehrávají na každém kroku. Určitě jste to už zaznamenali: jedete v létě metrem, přistoupí asi desetiletá dívenka v bokovkách, ne právě hubená, a pohledy mužů se automaticky stočí na její zadek a na bradavky rýsující se pod tričkem. Oni reagují instinktivně, no a slečna se stává od útlého věku jakýmsi vězněm mužských pohledů.
„Svět plnoletých je sexuálně velmi provokativní,“ říká psycholožka a matka dcery Ivana Douchová. „Dívenky ho sice napodobují, ale pochopitelně ho neprožívají na stejné úrovni jako dospělí. Nejsou toho schopné s ohledem na svoji nezralou sexualitu. Chovají se tak, aby vzbuzovaly žádost, jenže už nedokážou odhadnout, natožpak zpracovat důsledky vzrušení,
které vyvolávají.“
‚Mně by se taky víc líbilo, kdyby dcera nosila mašle a šaty s kanýrama, ale kdybych ji do toho cpala, budeme spolu věčně bojovat,‘ praví teď smutně vnitřní já leckteré matky. Představy o výchově jsou totiž jednou věcí, a tlak okolí druhou. Doktorka Douchová vysvětluje: „Děti na nás i nadále zůstávají emočně závislé tak jako za časů našeho dětství, ale už si nepřejí, aby se s nimi jako s dětmi zacházelo. To nás vytáčí. Brzy se identifikují se svými staršími sestrami nebo mediálními idoly a přijímají kódy dospívajících, kde je vzhled rozhodující.“
Média se okamžitě chopila nových možností. Reklama holčičkám od nejútlejšího dětství servíruje, co mají dělat a jak vypadat. Hvězdou je dívka, kterou všichni milují, obdivují a má spoustu peněz, aniž by se pachtila v nudném zaměstnání. Správná hvězda ovšem musí být sexy. Holčička sice obsahu tohoto slova zatím moc nerozumí, ale časem vytuší, že prostě nesmí vytáhnout paty bez odhaleného pupíku ani vynechat ve stravě doporučovaný typ jogurtu. Osvědčeným zaklínadlem ‚mají to všichni, proč ne já‘ dítě tlačí na rodiče a my se skřípěním zubů ustupujeme ve strachu, aby nebylo ve stádu ostatních za outsidera.
Staromódnost cti netratí
Mít tak kluka... Jistě, rodiče synů jsou na tom lépe. Pro ně obchodníci vychrlili na trh nekonečnou žvýkačku a smraďochy, co páchnou víc než tatínkovy ponožky týden zakopnuté pod postelí, zatímco jejich vrstevnicím nabízejí kosmetické firmy oční stíny, rtěnky nebo laky na nehty jako součást toaletních taštiček pro školačky a při převlékání na tělocvik si kamarádky ukazují nová dětská tanga.
Možná vás teď napadne oblíbená teze, že holky jsou do určitého věku holt před klukama ‚napřed‘, a tím pádem toho moc nenaděláme. Chyba: nadělat můžeme.
A rozhodně ne tím, že bychom erotickému ‚odvazu‘ v dětské módě postavili hráz školními uniformami signalizujícími všem kolem, že před nimi kráčí dítě, přestože od deseti let menstruuje a má prsa čtyřky.
Jitka Douchová vidí šanci v něčem mnohem jednodušším a zároveň složitějším – v rodinné výchově. Pohodové dětství totiž potomkům dopřáváme hlavně my rodiče. Nejsme bezmocní proti reklamě v médiích a dopad brutálních obrazů můžeme regulovat. Naše děti jsou, připomíná psycholožka, pouze to, co jim nabídneme, že by mohly být.
Kdo nám vlastně nakukal, že před potomky nesmíme působit staromódně? Naopak – naše ‚úzkoprsost‘ znamená, že jsme si ještě zachovali zdravé rodičovské instinkty. Pociťovat lítost při pohledu na to, jak nesmyslně brzy se děti připravují o ‚nevinnost‘, je zcela na místě. Mnohem žalostnější by bylo, kdybychom sladili vkus s dcerkou a milionářku Britney, co už ve třinácti dostala roli svůdné samičky, vnímali jako vzor, a ne jako chudinku zneužitou lidmi od showbyznysu.
Jistě, háklivé videoklipy ani nábory náctiletých slečen do modelingu zakázat nemůžeme, a nekoupíme-li dceři časopis pro teenagery, kde inzerenti šikovně prezentují podvazky a pearcing, půjčí si ho od spolužaček. Ovšem měli bychom jí, ale i sobě stanovit jasné hranice a umět jí vysvětlit, proč to či ono neschvalujeme. Správným komentářem totiž ovlivňujeme dceřin pohled, čímž jí poskytujeme bezpečí. A to stačí.
V pekle ještě nejsme
Jsou nemravné, myslíme si o dnešních dětech, ale průzkumy překvapivě ukazují spíš opak. Výjimkou nebyla ani nedávná anketa MF Dnes mezi 920 českými gymnazisty:
• každý třetí středoškolák měl svůj první pohlavní styk až v 17 letech
• sex na jednu noc přiznalo pouhých 6 % dotázaných, 60 % z nich se odhodlalo k prvnímu intimnímu styku až po půlročním vztahu
• 60 % středoškoláků si myslí, že panenství a panictví je v jejich věku přirozené, a pro každého desátého je dokonce důvodem k pýše
• jen 14 % z nich je pro snížení věkové hranice pro trestnost pohlavního styku
