Camilla se narodila ve finské Vase, kde také vychodila gymnázium a chystala se na vysokou školu. Protože si ale chtěla od studií na chvíli odpočinout, rozhodla se pro brigádu jako au-pair. „Pročítala jsem noviny a narazila na inzerát, kde hledali chůvu pro cirkus. Do té doby jsem znala cirkusy jenom z televize. Bylo to tak lákavé,“ vzpomíná Camilla Třísková, jak přišlo jaro a ona dostala svou první maringotku. Bylo jí osmnáct a její život i cirkus se daly do pohybu.

Láska bez řečí

A právě tehdy Camilla poprvé spatřila Alberta, pohledného Čecha a artistu, co přijel do cirkusu za prací. Se svou rodinou, která celá jezdila na jednokolkách, patřil v té době k nejlepším v Evropě. „Nevynechala jsem snad jediné představení, byli úžasní,“ líčí Camilla. Z Alberta nespustila oči a brzy si všimla nejen toho, že je šikovný a pohledný, ale že také dovede být pozorný, vtipný a na rodinu že nedá dopustit.

„Jednou jsme se vraceli z diskotéky a kousek od karavanu mi Albert položil ruku kolem pasu. Tu noc jsme celou proseděli venku a povídali si. Vlastně jsme šermovali rukama a nohama, česky jsem neuměla ani slovo, on uměl anglicky jen pozdravit. Přesto jsme si rozuměli.“ Albert se Camilly k ránu zeptal, jestli by s ním nechtěla chodit. Zaváhala. Avšak jen proto, že s cirkusem měla smlouvu na pár týdnů. Sama nevěděla, co bude dál.

Bez přátel a bez rodiny

Nakonec se rozhodla pro Alberta a pro život v maringotce. „Lidi v Čechách na cirkusáky pohlížejí jako na bezdomovce, kteří se ani nemyjí, ale tak hrozné to skutečně nebylo. Měli jsme svou mikrovlnku, televizi, satelit i pračku,“ vypráví Camilla Třísková.

Rodiče protestovali ještě dlouho. Svou dceru by ze všeho nejraději viděli na studiích v Helsinkách, zlobili se a vyčítali. Tehdy si Camilla poprvé uvědomila, že svým rozhodnutím ztratila ze dne na den nejen přátele, ale i domov a rodinu. Rázem byla ve všem odkázána na jediného člověka.

V tu chvíli pro ni bylo mnohem snadnější postavit se na vlastní nohy, nežli žít každý den se strachem z toho, co by se mohlo stát. Nepřipustila si, že už je na to stará a že by ji tělo nemuselo poslouchat. Ve svých bezmála dvaceti letech začala nacvičovat cirkusová čísla. „Nejdříve jsem chodila na visuté hrazdě, pak začala jezdit na kole vysokém čtyři metry. Trénovala jsem několik hodin denně. Tolikrát jsem byla na dně a chtěla to vzdát, ale můj Albert při mně stál.“

Když jí bylo smutno nebo se nedařilo, utěšoval ji drobnými dárky, staral se o ni a povzbuzoval ji. „Oba jsme věděli, že to musíme zvládnout, protože jinak bychom spolu nemohli být.“ Tři roky Camille trvalo, než si postavila své vlastní představení, a cirkusu tak mohla být konečně užitečná. Před sebou měla krátkou, o to však úspěšnější kariéru vzdušné akrobatky.

Z akrobatky matkou

Po pár letech se Camille narodil syn Albert. Než oslavil první narozeniny, musel na složitou ortopedickou operaci kotníku a do toho Camilla nacvičovala důležité představení. „Bylo to snad mé nejtěžší období. Se silami jsem byla na dně, ale Albert mě znovu podržel a tehdy mě také požádal o ruku.“  

Dneska je Camille jedenatřicet, se svým manželem má další dvě děti a cirkusovou budoucnost vidí poprvé v životě nejistě. Ráda by svým dětem, které už taky vystupují jako artisté, dopřála vzdělání. „A tak je možné, že už brzy cirkus zabalíme a usadíme se. Uživit se jako cirkusák už navíc není dneska vůbec jednoduché.“

Se svým mužem je Camilla po celé ty roky den co den. Jsou na sebe zvyklí tak, že když Albert dostane zakázku jako řidič kamionu (to když zrovna cirkus zimuje), Camilla dá děti k babičce a jede s ním. A kdyby měla vrátit čas a rozhodnout se znovu, šla by – za cirkusem a za svým Albertem – zas a zas.

Tisk článku | Poslat článek