Václav Moravec: krok po kroku
Pokud je v mém případě možné mluvit o úspěchu, pak si říkám, že jsem měl víc štěstí než rozumu,“ říká moderátor nejsledovanějšího diskusního pořadu v televizi Václav Moravec.

Jako student gymnázia napsal první články do okresních novin a povzbuzování z redakce způsobilo, že se rozhodl stát se novinářem. Moderoval pak řadu rozhlasových pořadů, ale úspěch a také všeobecné ocenění mu přinesl především diskusní pořad v české redakci rozhlasové stanice BBC.

V roce 2004 po dlouhém váhání přijal nabídku České televize na moderování nejprestižnějšího diskusního pořadu. „Je jasné, že když člověk nastoupí do televize, stává se známějším než po dvanáctiletém působení v rozhlase. Televize jako médium přináší vnější projevy úspěchu – ale i neúspěchu – daleko rychleji a ve větší míře.“

Nicméně v jeho případě platí, že úspěch se dostavil jako výsledek jeho dlouholeté práce. „Když se do něčeho pustím, chci to dělat co nejlépe. Nad tím, zda to bude korunováno úspěchem, příliš nepřemýšlím. I když jako každému člověku mi to dělá radost.“ Úspěch pro Václava Moravce znamená především pocit uznání. „Nejsem opojen úspěchem, ale čím dál hůř si umím uspořádat svůj čas, takže ho mám na známé a přátele méně než dřív. Ale věřím, že stále zůstávám tím Moravcem, kterým jsem byl i dřív. Možná jsem jen unavenější a podrážděnější.“

O svém povolání neustále pochybuje. „Když má člověk alespoň základní míru odpovědnosti vůči lidem, pro které vysílá, klade si otázku, jestli v některých momentech nezveličuje, jestli ten problém vysvětluje dostatečně do hloubky, aby zprávu příliš nezjednodušil.“ Budoucnost neplánuje, ale pochybuje, že by diskusní pořady dělal až do důchodu. A co mu úspěch přinesl? „Skvělou životní zkušenost. A vzal mi mnoho energie a nervů,“ uzavírá Václav Moravec.

S ÚSPĚCHEM POZNÁŠ PŘÍTELE
V nouzi poznáš přítele, říkává se. Tohle české přísloví by ale mohlo znít úplně jinak a pořád by bylo pravdivé. Přítele totiž poznáme s úspěchem.

Kdo vynikne v zaměstnání, zbohatne při podnikání nebo se proslaví, vystavuje tím své přátele velkému testu. Jak budou reagovat? „Lidé, kteří jsou vyrovnaní a spokojení se svým životem, úspěch druhému přejí a dokážou se z něj upřímně radovat. Pokud jsou ale frustrovaní, bude je dráždit, že někdo jiný si naopak vede velmi dobře. Dají mu to najevo závistí a patrně i pomluvami,“ říká psycholog Ivan J. Skalík. Ivana Šabatová, úspěšná manažerka v oblasti informačních systémů a spoluzakladatelka Jihočeské asociace podnikatelek a manažerek, má kolem sebe hlavně lidi z první kategorie. „Moji přátelé vědí, že kariéra je podmíněna tvrdou prací a řadou obětí. V tom, co dělám, mě vždy podporovali, a dokonce mě bránili, když se v mém okruhu objevil nějaký pseudokamarád, který mi chtěl za mými zády ublížit.“ Ne každý to zvládá tak jako ona. Pokud jste si splnili své sny, jenže zůstali sami, příčina nemusí být jen u těch druhých. „Hlavně ti, co se dostali na vrchol během velmi krátké doby, mohou nad svým osobním životem ztratit kontrolu,“ podotýká psycholog. Začnou například plánovat luxusní dovolené a nemyslí na to, že ne každý si to může dovolit. Ještě horší je začít všechno za své známé platit. To je způsob, jak ze sebe udělat hlupáka, o němž si ostatní myslí, že si je chce koupit. Jsou ale i další zaručené metody, jak se zbavit kamarádů. Třeba je bavit tím, jak jsou všechny asistentky a další podřízení neschopní. Co si asi pomyslí, když řada z nich pracuje na podobných pozicích?

PRACUJU – NEMÁM ČAS
S úspěchem přichází další problém – už nezbývá tolik času na společné zájmy. Chce to toleranci. „Přátelé chápou, že nejsem namyšlená, ale zaneprázdněná,“ říká Ivana. Univerzální návod nadepsaný Já, úspěch a moji přátelé bohužel nemáme. Svádí to říct: zůstaňte stále stejní. To je ale nesmysl. S úspěchem se ocitneme v odlišném prostředí a často navíc býváme pod velkým tlakem. Je to nová situace a úplně stejní už logicky být nemůžeme. Nezbývá, než to přijmout, a o to více na vztazích pracovat. To by si měli uvědomit nejen úspěšní lidé, ale i jejich kamarádi.

Tisk článku | Poslat článek