Kristýna Čermáková, studentka přírodních věd (22)
Když jsem měla hádat, která kytička byla květinářkou vyrobena pro mě, poznala jsem ji okamžitě. Růžová růže je dívčí, velice něžná. Kéž bych to byla skutečně já! Taková jsem ale jen na první pohled, protože na ten druhý by tam muselo být nějaké rdesno nebo durman. Kdybych si ze svých oblíbených kytek z rozkvetlé louky měla vyrobit kytici, byla by světle modrá, žluto-růžová, o něco jemnější než ta od paní květinářky, ale určitě by byla veliká. Podobala by se té, kterou mi už jako malé holce nosil vždycky na jaře táta. Byla složená se sněženek, fialek a růží z naší zahrádky. Asi pro tu vzpomínku na dětství mám nejraději luční kvítí.

Ještě jedna kytka je pro mě zásadní. Pořád si budu pamatovat tu první od svého přítele. Když jsem mu před pěti lety, kdy jsme spolu začínali chodit, vyčetla, že jsem od něj ještě žádnou kytku nedostala, dal mi dřevěný tulipán. Dodnes ho mám schovaný.

Mahulena Bočanová, herečka (40)
Amarylis – ten květ je zvláštní, asi proto, že i já jsem na české poměry trošičku jiný typ. Mám ráda kytky ‚každý pes jiná ves‘, gerbery, kosatce, růže, frézie, míchám barvy a často si kupuju kytice sama, umějí totiž krásně rozzářit domov.

První kytku jsem dostala, když jsem byla velká asi jako teď moje dcera Máňa. Dala mi ji maminka a byly to frézie, které nádherně voní. Pokaždé, když je cítím, vzpomenu si na ni. Máma už tady bohužel není… Letos k nám na Štědrý den přišel můj tatínek a přinesl mi jako hostitelce velikou kytici a Márince malou kytičku frézií. Vím určitě, že si ty máminy kytky nepamatoval, ale nějak podvědomě na její tradici navázal. Když se naši brali, máma říkala tátovi: „Honzo, cokoli, hlavně ne karafiáty!“ Jediné, co si tatínek z té věty zapamatoval, byly karafiáty, takže svatební kytice byla z karafiátů.

Na první kytku od kluka si nepamatuju, ale bylo jich hodně. Pánové mě obdarovávali hlavně v divadle. Ale ta poslední, která mě pobavila, byla od Jardy Kuneše. Když jsme skončili ve StarDance, dostala jsem obrovskou kytici růží, prý z velké lásky, a malinkou kytičku, malé macešky s pidisedmikráskami, abych si pamatovala, že i malinký lidi jsou prima. Jarda je totiž menší než já.

Nina Divíšková, herečka (71)
Mám ráda všechny kytky, jen některé víc. Stejně jako lidi.Ty nejsilnější vzpomínky máme z dětství, a protože jsem Moravačka a žili jsme nějaký čas na Českomoravské vysočině, zamilovala jsem si luční kytky. Ze zahradních mám ráda frézie, hrachory, konvalinky, fialky, hyacinty, šeřík, floxy. Z dětství si pamatuju, jak voní, až vlastně trochu smrdí. Pak mám taky ráda tulipán, je tak trochu hloupě krásný. Takovej naivní, trochu blbej chlap.

Nelíbí se mi kytky, které vypadají uměle. Nedávno jsem dostala strelicii a vždycky, když kolem ní procházím, mám pocit, jako by mě chtěla klovnout. V divadle často dostávám kaly a podobné honosné květiny, ale já trochu klamu tělem. Jinak smekám klobouk před všemi, kteří dokáží uvázat tak krásné kytice! Nebýt herečka, byla bych květinářka.

Na jednu kytici nikdy nezapomenu. Vlastně na dvě. Při svém přestupu do pražského angažmá jsem měla v Brně platonickou lásku, a tehdy už za mnou chodil Kačer. V den mých jedenadvacátých narozenin jsem od svého ctitele dostala dvacet rudých růží a uprostřed jednu bílou. Ten samý den mi Kačer přinesl dvacet bílých růží a uprostřed jednu červenou. A to se tito dva nápadníci vůbec nepotkali!

Linda Rybová, herečka (31)
První kytička byla asi od nějakého chlapečka, ale já si pamatuju hlavně kytky od tatínka. Často pracoval v noci, takže je kradl. Ráno jsme se probudily a měly tam tři kytky: jednu pro mámu, jednu pro sestru a jednu pro mě. Kradené kytky, to bylo zvlášť poetické. Pamatuju si taky na kytici, kterou jsem dostala k patnáctinám od jednoho kluka. Patnáct bílých růží s nevěstiným závojem. S tím, který mám teď ve své kytici.

Nemám vysloveně nejoblíbenější kytky, to se mění podle nálady, ale už delší dobu mám ráda a vlastně čím dál raději tulipány. Ne moc rozvité, čerstvé, a co se barvy týče, dávám přednost bílé nebo oranžové, a nejlépe plnou náruč. Líbí se mi samotné, ničím nedoplňované, jen tak svázané lýkem. Kromě tulipánů se mi líbí ještě květiny s drobnými květy, ale musí být v bílé nebo oranžové barvě. Červenou na kytkách moc nemusím.

Sama sobě kytice nekupuju, ale strašně ráda je dávám. Jsem hodně náročná na květinářství. Vybírám si podle toho, kde umějí kytky dobře vázat. Když na takové natrefím, představuju si, jaké by to bylo krásné, mít květinářství. Bavilo by mě to.

Často dávám kytky svému muži – asi je to tím, že se na něj chodím dívat do divadla. Když jsem mu dala kytici poprvé, zaskočilo ho to, ale to bylo hodně, hodně dávno.

Radan Wagner, výtvarník (49)
Když jsem od vás jel se svou kyticí, budil jsem v metru pozornost. Přece jen není úplně běžné vidět muže s nezabalenou, tudíž vlastní kytkou. Ta moje se mi líbila, a tak jsem si ji doma vyfotil.

Občas kytky dostávám na vernisáži. Nemám ale rád, když rostliny v bytě překážejí. Se ženou se kvůli tomu hádáme, vadí mi, když je na stole kytice, přes kterou na sebe nevidíme. Pořád ji postrkujeme.

Nejčastěji kupuju své ženě růže. Taky jí nosím lilie, ale nesmím si k nim čichnout, smrdí mi. Líbí se mi i kosatce. Celkově bych řekl, že mám rád kytky, které se podobají těm lučním.

Tisk článku | Poslat článek