Azorské ostrovy leží uprostřed Atlantiku, administrativně patří k Portugalsku a cesta z Lisabonu na ně trvá asi dvě hodiny. Jsou to zelené a neuvěřitelně svěží ostrovy, na nichž nebudete umírat vedrem. Na jaře je tu příjemných dvacet stupňů a uprostřed letní sezony se teplota nepřehoupne nad pětadvacet stupňů. Jestliže ale toužíte po nekonečných plážích, vypravte se jinam. Na Azorech si sice také zaplavete, jezdí se sem ale hlavně za nádhernou přírodou.



ODEVŠAD NĚCO
Krajina je tu opravdu rozmanitá. Všech devět ostrovů je vulkanického původu, takže skoro z každého kopce jsou vidět vyhaslé sopky. Je jich tu minimálně několik set. Při prohlídce ostrovů pak budete mít každou chvíli pocit, že vám scenerie něco připomíná… Ostrovy jsou posety zídkami z černých lávových kamenů a mezi nimi se pasou krávy. Malebné, trochu jako ve Skotsku. V pohádkovou zahradu se pak krajina změní uprostřed léta. Rozkvetou totiž hortenzie, které sem byly kdysi přivezeny z Japonska a rostou tu snad na každém kroku. Zpátky do Evropy nás pak vrátí červené větrné mlýny. Ty tu postavili Vlámové, kteří se na Azorech usadili v patnáctém století.

SONIA: Z DĚČÍNA NA PICO
Češi zatím Azory neobjevili. Svoje o tom ví i Sonia Konvalina-Simas, původem z Děčína, která tu spolu se svým portugalským manželem žije už jednatřicet let. Na ostrově Pico, který je zajímavý také tím, že se na něm tyčí nejvyšší hora Portugalska (vysoká přes dva tisíce metrů), společně provozují ekologický hotel.



Očividně pookřeje, protože jsme první česká skupina, kterou tu kdy měla. Jak se ale ukáže, svůj rodný jazyk už skoro zapomněla. Když jí bylo pět, stěhovala se s rodiči do Anglie, a protože její matka byla Rakušanka, česky doma moc nemluvili. Svého muže poznala během dovolené a rodnou zemi jí dnes připomíná hlavně její fenka. Jmenuje se Malá černá.

Sonia je živoucím důkazem toho, že život na poklidných Azorech je zdraví prospěšný. Je jí třiašedesát, na což rozhodně nevypadá. Asi to bude i tím, že jako instruktorka jógy pravidelně cvičí a k jídlu si dává, stejně jako její hosté, jen přírodní potraviny.

VULKANICKÉ ŠÍLENSTVÍ
Azorské ostrovy mají ovšem i svoji drsnější tvář. Na ostrově Terceira vlezete do útrob vyhaslého vulkánu Algar do Carvão, což znamená v překladu Uhelný komín. Je sto metrů hluboký, a aby se lidé v tomhle vlhkém podzemí cítili lépe, hraje tam relaxační hudba. Další sopečná atrakce je na Picu. Tady totiž při erupci vznikl podzemní tunel. Měří přes pět kilometrů, a než půjdete dovnitř, vyfasujete helmu a baterku. Místa, kde se valila láva, jsou hrbolatá, takže je potřeba pořád koukat pod nohy.



Vulkanické šílenství ale zažijete na největším z ostrovů, Sao Miguel. Na několika místech jsou tu rozeseta jezírka, do nichž není radno šlápnout. Voda v nich neustále bublá (má totiž skoro sto stupňů) a vypařuje se z nich síra. Horkou půdu místní využívají pro přípravu tradičního pokrmu s názvem cozido. Do hrnce se dá směs různých druhů masa a zeleniny, celá dobrota se zahrabe asi metr pod zem, kde je teplota kolem sedmdesáti stupňů. Jídlo se tam nechá šest hodin, přičemž turisté jsou přizváni až k závěrečnému vyhrabávání hrnců. Připravené cozido pak jedí v nedaleké restauraci. Za masitým pokrmem následuje stylová tečka: moučník ve tvaru sopky.

Jestli vás navíc zajímá dobré víno, jsou ostrovy destinací přesně pro vás. Víno se tu pěstuje mezi zídkami z lávových kamenů a ochutnávat můžete všude.

Tisk článku | Poslat článek