Poprvé jsem se vdávala z lásky, která vyprchala a my nevěděli co s tím. Podruhé jsem se vdávala z blbosti a hecu. Šíleně jsem se zamilovala a chtěla si dokázat,že to se mnou ještě není tak špatné, po velice krátké době jsem zjistila, že to nebylo to správné rozhodnutí a že jsem manžela vlastně ani pořádně neznala. Když jsem zjistila,že dluží všude kam se podívá (což netušili ani jeho rodiče) tak jsme byli velice rychle rozvedeni. Potřetí jsem se vdávala z rozumu. Našla jsem člověka, který byl súpolehlivý, uměl se postarat, bylo na něj spolehnutí. Dala bych za něj ruku do ohně, ale po čase jsem zjistila, že to bohužel nebylo oboustranné. Teď řeším, jestli rozvod, nebo psychyatra a antidepresiva, nejspíš vyhraje to druhé, rozvádět se potřetí nemám sílu. Jedno však už vím jistě. NIkdy bych se znovu nevdávala, člověk může dělat cokoli a je mu to na nic.

Jsem půl roku vdaná a když jsem četla tenhle článek myslím, že jsou v něm docela moudré rady. Ale jako hlavní radu bych brala to, že nikdy nebudeme mít partnera dokonalého ( dokonce nezůstane ani takový jako před svatbou) tak se s tím prostě smířit a milovat ho jaký je a podporovat ho ve všem dobrém co dělá. A ještě jednu malou radu. Myslím si že člověk nesmí pořád se sebelitovat, nýbrž vidět to hezké ve vztahu, krizové situace řešit až v klidu a usmířit se do noci.

mam se manzelstvi bat?muj pritel je dokonaly-dokonce nema ani zadne zlozvyky-ale jak mam vedet jestli se nezmeni?proste kdyz se vezmem a nebude to klapat,tak se rozvedem,ja decka nechci,takze to bude vklidu

Je mi padesát a jsem 12 let rozvedená. mám za sebou 2 delší vztahy, které skončily a hledám stále ne ideál, ale normálního chlapa. V české kotlině se vyskytují v této věkové kategorii asi tyto typy pánů : 1/ chci mladou, tak pětatřicítku, abych se ještě trošku zahřál z toho jejího mládí...2/ chci ženskou, která by pro mne byla VÝHODNÁ , tj. má byt nebo donutí mne se hýbat a nebudu mít takové břicho nebo bude uklizeno-navařeno-napečeno, konečně se někdo postará o maminku ! atd. Variací je mnoho. 3 / ženáč hledá pochopení - zlá manželka zničila vše hezké ve vztahu a on chudák MUSÍ přece nějak žít jako mužský.4/ mladší, tak 35-letý muž hledá starší solventní paní, která se maminkovsky postará... 5/ asi 0,000001 % mužů, kterým skutečně chybí partnerka a nepotřebují služku do domácnosti ani byt ani ostatní výše uvedené. Dámy, věřte mi nebo ne, já stále doufám, že najdu !!!. A rada, kterou jsem do manželství nedostala - byli jsme vychováváni, že manřelství je něco pěkného a stojí za to usilovat o ně...nikdo / ani Sally v Mladém světě / nám neřekl, že LÁSKA jednou skončí a co pak s tím...to mne nejvíce překvapilo a cítila jsem to jako zradu dospělých... .Až po revoluci vyšla spousta knih, jak překonat krize, jak budovat vztah, jak být ta správná žena atd. Nedávno jsem četla , že pokud dvojice uvažuje o společné cestě, neměla by jet na dovolenou do pohodlného apartmánu na Jadran, ale pod stan do lesa a nejlépe, když týden prší. Nevím.Rozvedli se ti, co takových týdnů přežili několik a nerozvedli se ti, u kterých se to z důvodů nesnášenlivosti deštivých týdnů pod stanem čekalo do půl roku...