BURDA Digital Elle.czElle.cz Marianne.czmarianne.cz
apetit online.czApetitonline.cz Elle.czMaxim.cz moje betynka.czMoje betynka.cz pošli recept.czPošli recept.cz Marianne.czAutohit.cz chip.czChip.cz Elle.czHrej.cz
Zavřít

zpět na článek

Všechno zůstává na mně

nejsou muzi vsichni stejni. denny | 21. 10. 2005, 09:34 Odpovědět

Ctu vase prispevky a musim se s vami podelit o fakt,ze existuji i jini muzi nez pisete vy.jsem 20let vdana,mame 4deti,psa a kocourka.muj manzel chodi na 12hod.smeny.Kdyz ma volno,jde nakoupit,vyluxuje a nekdy uvari,dela prace,ktere sou nutne pro chod domacnosti.jsem rada,ze ho mam,protoze starost o vse ostatni je moje vec.nebyl vzdy takovy,ze mi pomaha,ale co se narodila moje 4holcicka se zmenil jako mavnutim proutku,je to nejlepsi chlap na svete,ktery nechce mit doma ustvanou,stezujici si furii.nase domacnost neni dokonala,najdete tu provozni neporadek,ale taky spokojenou rodinu,ktera dela vse spolu i to sladke lenoseni.

Marketko Tana | 18. 09. 2005, 05:01 Odpovědět

Marketko !!! Prosim Te nemej spatne svedomi ze se nestaras na 1000%. Vis, po letech zjistis, ze jsi se starala a starala..Tvych povinnosti pribyvalo a jeho (kupodivu) ubyvalo...az mu zustala jen ta jedinna: chodit do prace. Mno -Ty taky chodis do prace( samo), ale jeho prace je dulezitejsi!! nez ta Tvoje...a tak dale...proste nikdy nemej spatne svedomi kvuli chlapovi. Neboj - on Ti to uz davno oplatil a s lety jeste oplati.

Proč jste si je brali? Daniela | 25. 08. 2005, 09:48 Odpovědět

Ano, proč jste si takové chlapi brali? Vždyť to jsou ignoranti a to je stejná nemoc jako by byli chorobní žárlivci nebo alkoholici. Já vím, že někdy se to hned nepozná, ale my jsme nejdřív žili 3 roky společně, než jsme sa vzali a teď nám to funguje už 10 let. Jo, jasně, když jsem byla na mateřské, tak jsem se starala o domácnost určitě víc než on, ale vám by připadalo normální, kdyby dorazil v 7 nebo 8 domu a začal chystat večeři? A na mateřské to opravdu není tak hrozné jak se často ženy stěžují... Dopoledne jsme s malou navařili, ona mi "pomáhala", hráli jsme si, když spala pooběde, tak jsem vzala žehličku a když nebylo co žehlit, tak jsem si četla, pooběde jsem byli venku nebo u kamarádky si hrát, to opravdu není stresující den... nádobí myje myčka, prádlo pere pračka, jednou za týden jsem vyluxovala, utřela prach, umyla koupelnu atd., na to mi stačí 2 hodiny... Je pravda, že manžel obstarával nákupy. No, když ale vubec nechce být doma, je pořád s kamarády a kašle na děti, tak je problém v něčem jiném, ne v rozdělení povinností. My máme každý svuj program a taky máme společný program a klape nám to. Hlídá malou když chci já jít večer ven... Já nevím, máme dost kamarádu, ale nikdo z těch chlapu není takový ignorant, jak tady píšete... Proč jste si vybrali zrovna je?

odpoved daniela | 08. 09. 2005, 12:40 Odpovědět

Ahoj DAniela, mala som dobrý pocit z Tvojho príspevku. Fakt je, že aj materská môže byť pre ženu časom pekne stráveným. Muža si formujeme aj počas manželstva, záleží aj na nás, koľko povinností na svoje plecia dáme. Muži aj ženy sú rôzni. A to je dobré. Nikdy by som nechcela byť mužom. Môžem si dovoliť byť chvíľu nežná, slabá, ani občasné slzy skrývať nemusím. Ale čo s plačúcim mužom? Silnejší jedinci z mužov musia ostať chlapmi a veľa vecí v živote aj preglgnúť. Som rada, že som žena. Daniela ( menovkyna)

Muži jsou nejkrásnějš když spí! Aneta | 07. 08. 2005, 22:31 Odpovědět

Muži jsou nejkrásnějš když spí! S článkem naprosto souhlasím. Spravuji a sestavuji nábytek, instaluji světla, měním skorodované kohoutky, opravuji elektroniku. Skrátka kromě klasické domácnosti dělám vše. Muž příjde domu v podroušeném stavu, plácá nesmysli. O politice a ekonomice se nemužeme bavit, jinak sjeho oběvování ameriky vyletím s kúže. Nejkrásnější je, když usne na gauči. Pak teprve vypadá jako andílek. Nedávno mi tchýně naprostovážně při náštěvě připoměla, že bych mohla vymalovat. Připadámsi jako chlap v sukni, ačkoliv jsem naprosto normální žena. Přesto když se podívám na svého spícího (pána tvorstva) příjde my, jako malí spící anď ílek debílek. Myluji ho se všema jeho chybama a doufám že nikdy nepřestanu. Pokud chce žena perfektního muže. Pak ho musí pomocí genorobotiky vytvořit a naprogramovát. Pak myslím že každá žena bude mít doma kromě líného muže také jeden exemlplář. A proč bude mít žena doma stále ješte líneho muže? Proto aby nezapoměla, proč si koupila ténto exeplář perfektního muže.

Hurá, nejsem v tom sama! Efka | 09. 08. 2005, 15:33 Odpovědět

Tak tohle téma je pro mně víc než aktuální, bojuju s přítelem na tohle téma už dlouho, ale zrovna včera se mi potvrdilo, že zcela zbytečně... Přítel má totiž jako mnoho dalších mužů dojem, že doma vlastně nic nedělám, že domácnost se vlastně udržuje sama... v týdnu přichází domů o cca 2 hodiny později než já, když už je uklizeno, pračka peče, myčka myje, lednice je plná jídla a já ho vítám s úsměvem a dotazem, co si dá na večeři... Zrovna včera se situace obrátila, domů přišel o dvě hodiny dřív on, a po příchodu domů jsem ho našla u televize, jak se krmí kobásou, kterou si jak mi pyšně sdělil SÁM koupil a uvařil, doma na nic ani nesáhl, v kuchyni nádobí od předešlého dne, všude po bytě takový ten klasický provozní binec, k jehož uklizení by mu stačilo maximálně 20 minut a jemu nebylo blbé hodit talíř od jídla do dřezu a sdělit mi, že si jde dohrát tu hru na počítač!!! Na moji narážku, že "já si jdu taky hrát", když jsem nořila ruce do dřezu, vůbec nereagoval, když jsem odcházela vyvenčit psa, tak se od PC přes rameno zeptal, jestli se "něco nestalo"... Mám pocit, že chlapy tohle snad učí v nějakých tajných kurzech, tvářit se jako jelimani, když moc dobře ví, co nám vadí...

tak nejak Kacka | 09. 08. 2005, 16:11 Odpovědět

Byla doba kdy muj muz pracoval doma a ja chodila na 12-ti hodinove smeny. Pokazde jsem byla po prichodu domu uvitana vetou: Chvala Bohu ze uz jses doma, ja celej den nic nejedl. Ne, nemame lednici na zamek a moje spolupracovnice se napr.v nedeli radovaly ze nebudou muset varit, manzel je doma, prijdou a bude hotovo. Ne tak u nas. Snazila jsem se dokazat vsechno sama a stalo se ze bral a bral a staral se jenom o svoje pohodli. Dobre mne tak, ted uz jsem na to prisla a nejsem uz tak obetava.

Jo, někdy je to těžký Markéta | 15. 09. 2005, 17:11 Odpovědět

Přiznejme si, že je možná největší problém v tom, že muži nejsou tak nároční na to, aby domácnost vypadala jako ze škatulky a některé věci pro nás zcela evidentní jako je nevyprané prádlo, špinavé nádobí ve dřezu apod. jsou mimo jejich rozlišovací schopnost. Kdyby byli doma sami, nevadilo by jim, že to nádobí by prostě umyli teprve až by nebylo žádné čisté, ve kterém by si mohli ohřát ten párek. Myslím, že ve většině případů nám to naschvál nedělají. Je chybou předpokládat, že se naši miláčci budou chovat tak, jak to očekáváme. A naopak. Jelikož můj otec spadá přesně do kategorie "uf, to jsem rád, že jsi už doma, celej den jsem nic nejed", a moje maminka je přímo prototyp obětavé manželky, v mém vlastním manželství mám pořád výčitky svědomí, když se sem tam na domácnost vykašlu, nevařím, neuklízím. Většinou mě překvapí, že to manželovi vůbec nevadí a rád si namaže k večeři chleba, nebo si i sám vyžehlí košili, když ji zrovna potřebuje. Jenže jsem to já, kdo má pak kvůli tomu špatný svědomí. Myslím, že ve mně pořád je taková ta zvrácená touha zděděná po minulých generacích žen být obdivována a milována za to, kolik toho zvládnu sama. Chyba. Na to nám chlapi kašlou. Jelikož to povětšinou ani nezaregistrují. Proč taky. Všímají si až věcí, které se „porouchají“ a tak, když všechno klape tak jak má, není důvod věnovat tomu sebemenší pozornost. Fakt si myslím, že to není z jejich strany zlomyslnost. Mají tak naprogramovaný mozek. Když jsme se s manželem poznali, bylo nám už přes třicet a oba dva jsme měli své zaběhlé návyky a představy o vztahu a tak společné soužití nebylo jednoduché. Pořád jsme se něčím „vytáčeli“. Stačilo málo a hádali jsme se. Možná to bude znít divně, ale po čase „vyříkávání si“ jsme dospěli k „objevu“, že žádný z nás toho druhého nechce vědomě rozčílit nebo mu jakýmkoliv způsobem ublížit nebo znepříjemnit život, i když jsme to dělali. Všechny konflikty, a to i teď, jsou způsobeny tím, že si to v ten moment prostě neuvědomujeme. Myslím, že se nám oběma po tom zjištění dost ulevilo. Samozřejmě, že je pak důležitý se z konfliktů poučit a uvědomit si, co toho druhýho štve a pokud možno se tomu příště vyhnout. Jakmile ale na sebe začneme osobně útočit, tak to vždycky skončí blbě a žadný poučování do budoucna se nekoná. To víme oba. Ani jeden z nás totiž nechce ustoupit a pokořit se. Hádku pak vyřešíme jedině tak, když ji odosobníme a snažíme se pojmenovat konkrétní problém. No, ale není to vždycky snadný, stres mává dneska s každým.

Muži nechtějí rozumět Květa | 06. 08. 2005, 13:49 Odpovědět

Muži nechtějí rozumnět, na to jsem přišla po téměř sedmadvaceti letech manželství. Nebo už trochu dříve. My ženy máme asi nějaké kolektivní vědomí, víme, co nám na přístupu mužů k jakékoliv pomoci v domácnosti a na jejich výmluvách vadí. Svého muže miluju, nechci ho vyměnit, ale jsou dny a chvíle, kdy už opravdu nemohu vydržet. Chudák - je z práce unavený, bylo tam hrozné vedro, autobus byl hnusně nacpaný, co je k večeři, jak to, že nemá čistou košili a ponožky jsou zase liché... Asi bych opakovala to, co všechny z nás. Nevidí, že též chodím do práce (zastávám poměrně významnou a náročnou funkci, která mě nutí pracovat pořád ať je den či víkend nebo ne), asi si myslí, že brambory rostou ve skříni a mouka se dosypává do dózy nějak sama. Nakupuje celkem rád? chleba, housky, koblihy, kyselé ryby, sekanou a konzervu čočky s párkem. Ví, že máme pračku, prádlo je zřejmě všechno moje, podlaha, nádobí a vaření rovněž. Když je vše vyprané, připravené, navařené, je úžasná pohoda. Bohužel také často přicházím unavená a dost namíchnutá. Nic není hotové. Pak je po pohodě, protože jak k tomu on chudák přijde - co mi zas přelítlo přes nos? Nic jsem nenakoupila? Atd. Nevidím světlo v tunelu. Ještěže mám dcery a nepodílím se na výchově dalšího nechápavého muže. Květa

nerozumim Kacka | 05. 08. 2005, 18:26 Odpovědět

Taky nerozumim o cem ON mluvi. Stalo se totiz uplne normalni ze vsechno dela ona. A zacne to hned po narozeni prvniho ditete. Tatinek vydelava penizky, musime mu tedy pomahat. V tu chvili kdy jsme financne zavisle na tatinkach prevezmeme veskerou praci doma a okolo domu na sebe - a rady, protoze chceme byt dobrymi partnerkami. Netrva vsak dlouho a zjistime, ze tatinek nadale beha po kamaradech, chodi vecer na party, jezdi na vandry a doma nehne prstem zatimco my delame vsechno. ON prece vydelava penize, je po praci utahany, musi si nejak oddechnout. Ano. Co nevidet ale i my chodime do prace a veskera domaci prace vcetne starosti o finance a deti zustala nadale pouze na nas. A tak to jde leta a leta. Po mnoha letech zjistim, ze tatinek, ktery si vybudoval karieru zatimco ja jsem JENOM pracovala, vydelava podstatne vic nez ja a tudiz zacne mit spousty pitomych napadu jak ty penize co ON vydelal rozhazet, kam pojede s kamaradama a komu zaplati vylet tam kam on chce jet. Zaplati z nasich spolecnych penez, vzdyt si na to vydelal!!! A kdyz se Ti to nelibi, tak se s Tebou rozvedu, vydelavam dost abych si to mohl dovolit. To ze mame nezaplaceny dum, nezaplacene auto, nenasetreno.....ze ja dru jako osel abych neco nasetrila- to se kazdym rokem vymaze jeho idiotskym napadem o dovolene s kamaradem!!! A poradne drahe dovolene, musi se preci ukazat jaky je frajer!!! Teprve kdyz jsem rekla a dost, ja jsem zneuzivana nejenom Tebou ale i Tvyma "kamaradama", teprve potom se to trochu napravilo. Zacal se malinko starat, sem tam udela doma nejakou praci a je za to vychvalen do nebe. A to ze byl totalni DEBIL, na to prisel on sam, to jsem mu nemusela rikat ja!!!! Ja jsem si to jenom myslela a zadny casopis mne k tomu nepomohl. On se totiz leta choval jako debil!!!

Aspon tyden chci zit jako muj muz Katka Maskova | 03. 08. 2005, 12:52 Odpovědět

Nepochopila jsem tu cast clanku, kterou napsal pan Kucera. Byl text minen jako vtip? Nejde preci o to, udelat z manzela sluzebnika Johana, ktery se klepe jako ratlik pred prichodem manzelky/velitelky/dominy. Nejsem feministka a nemyslim si, ze je muz debil - jen ze ma prebujele naroky na sve pohodli. A take ze jen muz se dokaze zeny s malym ditetem a miminkem zeptat, co vlastne delala cely den (zatimco on tezce makal na pocitaci), ze zase nestihla vymalovat... Jde o to, aby si muz dokazal priznat, ze nejen on vydelava a je vycerpany, ale ze jenom on to povazuje za dostatecne oduvodneni toho, aby se mohl po prichodu z prace svalit na gauc a zapnout TV. Vidim toho sveho, jak se pririti v 8 vecer domu, je unaveny z prace, zpoceny, znechuceny z ignoranta v tramvaji, ktery mu malem vyrazil zuby, jak se pred nim tlacil sednout si na sedadlo, boli ho ruce od tezkych tasek s nakupem (a ja bych mu udivene rekla: proc toho teda tahas tolik, kdyz je to tak tezke?), nohy ma otekle z vedra a bolest mu vysteluje z bricha do zad, protoze to prave dostal - a aniz by si na sekundu sedl, shodi ze sebe vrele vitajiciho psa, aby se na nej mohly vrhnout deti, ktere mu rvou z rukou tasky s nakupem (samozrejme ne aby ho uklidily, ale aby prozkoumaly, jake laskominy donesl), zacnou se prekrikovat svymi zazitky a potrebamy, co kdo delal ve skolce, co povidala babicka, kdyz je odpoledne ze skolky privedla, co jsem povidala ja o babicce, postezuji si, ze se mi nechtelo varit ryzi ke vcera pripravenemu masu s omackou a tak jsem zas namazala jenom chleba, do toho bych prisla ja, oprela se lezerne o ram dveri a pridala svuj hlas s celodennimi krivdami v zamestnani a komentarem jaky blbec zase v televizi co rekl. Muz by vybaloval jidlo, odpovidal na dotazy, zakazoval detem nesmysly a vysvetloval cokoliv, na co je napadne se zeptat, politoval me, jakeho mam sefa a ujistil me, ze pravdu mam zase ja, protoze jsem nejgenialnejsi a moc me za to miluje, uklidil by neuveritelny bordel v kuchyni, vznikly pri mazani chleba, dal prat pradlo, sebral a vyzehlil to suche, vyluxoval a vytrel, nacpal mycku, nakrmil a vyvencil psa, uvaril na zitra... A kdyby mel tolik drzosti, ze by me upozornil, ze pracka by akutne potrebovala opravare a lednice nejak tece (ja si toho kupodivu nevsimla, i kdyz prave stojim v louzi), zhroutila bych se od dverniho ramu zpet na gauc s narkem, ze po me neco porad chce, nenecha me ani po praci odpocinout - copak aspon tohle neumi zaridit sam? To by byl zivot:) Katka

aas