Chcete vypadat dobře, nemít pořád tak trochu hlad a na něco chuť? Pak si zapište na první stranu svého diáře heslo pro příští roky: Už nikdy nebudu hubnout! Popravdě řečeno, nechcete-li se cítit jako velryba, musíte samozřejmě i nadále přemýšlet nad tím, kolik a čeho si dáte, a nepřejídat se.

Ještě důležitější je brát v potaz věk, protože ten má velký vliv na výkonnost vašeho spalování. Zatímco v osmnácti skutečně nevadilo, když jste se po večeři dorazila sušenkami, po třicítce zlozvyk přenechte dceři. S tím souvisí i zhodnocení toho, jak na tom vůbec s metabolismem jste a čím byste ho mohla nakopnout, aby dokázal spotřebovat více energie než dosud. I to se, kromě pohybu, dá ovlivnit složením a množstvím jídla. Čtěte dobře, nepíšu nic ve smyslu „musíte toho sníst co nejméně“.

ŠTÍHLÁ, ALE HLADOVÁ

Obezitoložka Erika Matějková mi vyprávěla o čtyřicátnicích, co byly štíhlé tak, jak nejsou ani některé dvacetileté dívky. Jak jim přibývaly roky, začala přibývat i kila. Jedno, dvě… během roku třeba i pět, což dotyčné přivedlo až do ordinace. „A tady se ukázalo, že není kde brát, protože jedly ani ne čtyři tisíce kilojoulů denně,“ líčí obezitoložka.

Pro představu: tolik energie má osm suchých rohlíků. Celodenní menu takové osoby může obsahovat třeba tohle – bílý jogurt se lžičkou müsli k snídani, dopoledne plátek tmavého chleba a snad i trocha lučiny, k obědu připadá v úvahu kopeček rýže a kus dušené ryby nebo kuřecích prsou, k večeři salát ze zeleniny se lžičkou olivového oleje a půlkou vařeného vajíčka. Občas dvojka vína, občas jablko navíc.

Nejenže se člověk nenají, ale ještě navíc mu dost pravděpodobně chybí mnoho živin. Krom vitaminů to bývají i bílkoviny anebo třeba železo. Důsledkem je podle lékaře Josefa Hyánka mimo jiné trvalá únava, problém s pravidelným cyklem, může trpět i imunita. Nemluvě o tom, že trvale hladovějící ženy přicházejí o potěšení z jídla. To bych já osobně, zvláště ve společnosti lidí, které mám ráda, oželela jen velmi nerada. „Jejich metabolismus je enormně zpomalený proto, že už celá desetiletí drží přísné diety,“ vysvětluje obezitoložka Matějková. Když se tahle vytrvalost střetne s tím, jak se metabolismus zpomaluje v závislosti na věku, je zle. Aby se zbavily i jen pár kilogramů, musely by denně jíst nejvýš 2000 až 3000 kilojoulů, což se nedá s ohledem na zdraví doporučit. Takovou dietu musejí držet třeba lidé, kteří potřebují skutečně rychle shodit desítky kil třeba před důležitou operací. Samozřejmě pod dohledem lékaře.

S PŘIBÝVAJÍCÍMI ROKY TO JDE HŮŘ

Vy budete chytřejší a půjdete na to jinak. Mějte na mysli, že vaším cílem by měla být spíše snaha udržet si váhu, s níž budete spokojená, než opakované pokusy o hubnutí. Obojí je s věkem těžší, protože metabolismus se zpomaluje – vaším cílem mělo být vždy tuhle změnu o něco předejít. Tedy dobrovolně si postupně o něco málo zmenšovat porce dřív, než se vám kolem pasu začne objevovat pneumatika.

„Vždycky jsem měla sklony k tomu hlídat si váhu, ostatně dost jsem kvůli tomu i cvičila. Přesto se mi kolem pětačtyřiceti začala měnit postava. Svaly na rukou mi ochably a zvětšilo se mi břicho a stehna,“ líčí osmačtyřicetiletá Věra Ondřichová. Díky tomu, že se zaměřila na zdravější jídelníček, dokázala si i přes trochu jinou postavu váhu udržet. S věkem zkrátka ubývá svalové hmoty. Stačí se podívat na průměrně vysokou ženu vysokou kolem 165 centimetrů – pokud by měla 65 kilo ve dvaceti, bude vypadat při těle, v padesáti to však může být i na pohled akorát. Mění se totiž parametry postavy – většinou se o něco rozšíří ramena i boky –, a kila navíc se proto jinak rozloží.

Pokud chcete ze všeho nejdřív hubnout, usilujte o optimální váhu, nesnažte se vážit patedy desát kilo. Při výpočtu optimální váhy se orientujte podle roků, po které nadváhu máte. Tento údaj vydělte dvěma a přičtěte ho k nejnižší váze, jakou jste kdy v dospělosti měla. Je vám pětatřicet, ve dvaadvaceti jste měla 55 kilo a od pětadvaceti máte deset kilo navíc? Pak k oněm pětapadesáti přičtěte polovinu z deseti kil navíc a za svou metu považujte šedesát kilo.

VEZMĚTE SI NA POMOC POHYB

Zaútočit na nadváhu pomocí změn na talíři je fajn, ale věřte, že s nějakým tím pohybem navíc to půjde ještě lépe. Spálíte rovnou víc energie, a díky tomu si budete moci dát i ten koláček, co vám nabízí tetička na návštěvě. A jako bonus získáte taky více svalové hmoty, která i v klidu potřebuje na svůj provoz větší množství kilojoulů než tukové zásoby. Pokud se budete jen omezovat v jídle, budete ztrácet ze 75 procent tuk, ale z 25 procent také svaly. Pokud začnete navíc cvičit, poměr se změní na 95 procent ztráty tuku vůči pouhým pěti procentům úbytku svalové hmoty.

O hubnutí či o tom, že vám deka a kila pomalu, ale jistě přibývají, někdy rozhodují maličkosti. Třeba to, zda do kanceláře ve čtvrtém patře jezdíte výtahem, nebo zda cestu několikrát denně absolvujete pěšky. Jedno  vyběhnutí schodů vám štíhlejší linii nezajistí, ale udělat z něčeho podobného zvyk už se vyplatí. Kdybyste do schodů chodily hodinu, spálíte až 1900 kilojoulů, a to už se dá srovnat se štípáním dříví. Za slušné lze považovat i činnosti, při kterých za hodinu spálíte 1000 až 1500 kilojoulů – sem patří chůze rychlostí 6 km/h, což je ostré, ale nikoli závodní tempo. Když si dáte aspoň obden půlhodinu třeba cestou na nákup, počítá se to. Navíc je pohyb pro lidské tělo nezbytný k tomu, aby mohlo dobře fungovat. Dobře se to dá ukázat na zažívání a trávení – když si dáte těžké jídlo a pak se půl dne nehýbete a jen poleháváte či třeba sedíte za stolem
v práci, může mnohem déle ležet v žaludku, o nadýmání a bolavém břichu nemluvě.

Přečtěte si 2. díl článku.

 

Tisk článku | Poslat článek