Říkaly vám holky často, že se jim líbíte?

Ani moc ne.

Že máte hezký modrý oči, jste ale určitě slýchával…

Snad jen v pionýru, kdy mi říkali Modroočko.

No, neříkejte, že se vám nebalily snadno…

Snad jen ty, které učila moje máma a chtěly jedničku z ruštiny. Ty se ke mně chovaly moc hezky.

Jste proutník?

Normálně. Nikdy jsem nebyl promiskuitní a ve vztahu jsem vždycky musel něco cítit. V pravém smyslu jsem proutník nikdy nebyl.

A v tom nepravém?

Jak jsem řekl, v disciplíně proutnické znám spoustu jiných, daleko větších odborníků, než jsem já…

Říká se, že hezké holky to mají těžké. Platí to i na muže?

To je hloupost. O Paulu Newmanovi bych třeba řekl, že to je frajer, ale ne hezký muž. Pojem hezký muž mi zní moc sladce. A solária, holení hrudníku, vonné oleje a thajské masáže nejsou pro mě. Věřím, že když si dobře zaplavu a tvář vystavím sluníčku na kole, bohatě to stačí. Obecně bych řekl, že dobře vypadat je spíš výhoda.

Takže to hezký kluci nemají těžký?

V televizi se na toto téma vyjadřoval můj kamarád, povoláním manekýn. Asi pět minut mluvil o tom, jak to má těžké, protože je hezký. Naprosto vážně říkal, že to má těžké v tom, že o něj holky projevují větší zájem. Byl to poloviční gay a byl to pro něj problém. Pro mě to ale problém není. Podle mě ten, kdo je hezký, to v životě nemá těžké. Naopak. V životě to mají těžké úplně jiní lidé. Nezáleží na tom, jak vypadají, ale spíš, čeho jsou nebo nejsou schopni. Respektive co jim Bůh nadělil nebo nedopřál. Mě třeba může oslovit holka, která vůbec není hezká, ale má v sobě nějakou jiskru, a to je na tom to nejkrásnější.

Máte rád fanynky?

Coby muzikanta mě samozřejmě vždycky těší, když přede mnou tančí dívka. Ale radost mám vlastně i z kluků. Nejlepší potvrzení kvality mé práce není soška TýTý, ale vazba, která vznikne mezi posluchačským davem a naší kapelou. Takové napojení je úžasné.

Nechal jste se nějakou fanynkou někdy svést?

Nevzpomínám si. Tím, jak celý život nosím patku a hraju starší muziku, oslovuju spíš babičky a ty mě nesvádějí. Už na to nemají náladu.

Nejste příliš propíranou osobností v médiích. Jak jste toho docílil?

No, i já měl období, kdy mě docela propírali. Pokaždé, když se děje něco zásadního a negativního, tak se v médiích, především v těch bulvárních, objevím. Teď si žiju nadmíru spokojeně, poklidně si dělám svou práci, žádný průšvihy nemám, a bulvár o mě tedy moc nestojí. To je ale dobře, já nestojím o to, být viděn, už tak jsem viděn dost. Na Primě jsem pořád, zapnete televizi a vyleze Vondráček.

Máte něco společného s Viktorem Švarcem, kterého hrajete ve Velmi křehkých vztazích?

Určitě. Viktor má rád život, užívá si, má rád whisky, ženský. To všechno platí i na mě, ale nejsem takový podrazák. Já jsem až moc hodný.

Jste muzikant. Nevadí vám, že jste se stal známým díky seriálu a moderování?

Nevadí, je mi to jedno. Mým snem sice bylo rokenrolem u piana bavit davy, být tím Vondráčkem, který rozsekal piano, ale co se dá dělat.

Duší jste tedy muzikant?

Ano. Obecně jsem průměr, ale v pianovém rokenrolu jednička.

To vám někdo řekl?

To si myslím. Byl jsem na návštěvě v Německu, Polsku, kde jsem viděl několik pianistů. Rokenrol není vážná hudba, kterou jsem hrál v Lidové škole umění, rokenrol je srdeční záležitost o vnitřních emocích, které při hraní musíte dostat na povrch. A myslím, že tohle já dokážu.

Chtěl jste prý docílit slávy Elvise Presleyho – to je laťka posazená velmi vysoko…

Já ji samozřejmě ještě nepřeskočil. Je ale hrozně důležité mít nějakou víru. Někdo věří v Ježíše, já věřím v Presleyho.

A s tím Ježíšem to máte jak?

Pasivně. Když udělám něco špatného, mám špatné svědomí. Něčeho se rozhodně bojím, do kostela ale nechodím. Vycházím z toho, co říkal Miloslav Šimek, že na cestě k Bohu nepotřebuješ prostředníka. Boha spíš spatřuju v přírodě, v tom, jak všechno okolo nás dokonale funguje. A Elvis je jedna z té plejády mých pilířů.

Daří se vám, jako známé osobnosti, uchovat si soukromí?

Soukromí si chráním maximálně. Do bytu bych si třeba nikoho nepustil. S médii se snažím vycházet dobře, ale předvádět se, ukazovat svou dřeň se mi nechce. Jsem tu od toho, abych bavil lidi, ne od toho, abych vyprávěl, kolik váží moje dítě, které se brzy narodí. To je třeba informace, kterou nikomu neřeknu.

To přitom není tak intimní informace, novorozeňata mívají mezi třemi až čtyřmi kilogramy…

Ani tak to nikomu neřeknu.

O nastávajícím otcovství se tedy bavit nechcete?

Není mi to dvakrát příjemné, ale ptejte se.

Říká se, že muži velmi intenzivně prožívají těhotenství svých partnerek, platí to i na vás?

Asi ne. Intenzivním prožíváním bych to nenazval. Žiju normálně dál, samozřejmě s přihlédnutím k tomu aktuálnímu jinému stavu. Rozhodně bych s přáteli nerad hovořil ve zdrobnělinách a po koncertu se loučil slovy pápá, jdu hajat. Kompromis a zlatá střední cesta jsou mou ideální představou.

Dítě bylo plánované?

Nevím. Asi ne. Když jsem se to ale dozvěděl, bylo to hezké překvapení. To je něco tak krásně soukromého, že se mi o tom fakt nechce mluvit.

Plánujete zapojit se do domácích prací?

Už jsem zapojen. Umím i vyprat. Co jsem ještě nezkoušel, je žehlení. Košile totiž musí být vyžehlená. Přirozeně jsem připraven se v rámci svých možností do budoucna podílet na chodu domácnosti i víc než doposud. (Snad to nebude číst má milá…)

Budete koupat a přebalovat?

Nevím, uvidím.

Se svou přítelkyní žijete pět let. Ženitbu neplánujete?

Myslím, že dva lidi spolu můžou být i bez manželství, ale uvidíme… Svatba je ale nejspíš opravdu něco, co by mělo proběhnout. Já měl navíc úžasný příklad v rodičích, kteří nedávno oslavili čtyřicet let od svatby a stále jim to funguje. To je neuvěřitelné.

Čím to podle vás je?

Nechápu to. Dokonce spolu ve škole měli jeden kabinet, byli tedy spolu téměř pořád. Dneska je asi jiná doba, svět nabízí tolik možností, každý si může vytvořit svět, jaký chce, a každý v něm má plnou hodnotu. Dřív, když byl někdo tupej, tak byl tupej, dneska se i tupec může cítit jako superhvězda. Individualita každého z nás dnes nemá hranice.

Troufnete si odhadnout, jaký budete otec?

Věřím, že dobrý, protože mám skvělý příklad u svých rodičů.

Nebojíte se zodpovědnosti?

To ano. Až do této doby jsem si užíval, a teď budu zodpovědný za jiného člověka. Budu jednat intuitivně, snad to bude fungovat.

Jaký byste chtěl být otec?

Zábavný.



Líbil se vám tento článek? Předplaťte si Marianne  a každý měsíc dostanete 150 stran skvělého čtení. A k tomu dárek!

Tisk článku | Poslat článek