Dítě potřebuje klid, svoji postel, zajetý režim a pocit absolutního bezpečí. To bez pardonu. A dovolte mi pochybovat, že děti ‚aktivních‘ matek tohle všechno mají.

Během šestinedělí má mít navíc klid i matka. Nedávno jsem přednášela rodičům o výchově v nakladatelství Portál. Moc hezky vymyšlené. Rodiče přišli se svými caparty, těm byl přilípnut na zádíčka papír se jménem a pak si hráli v herně pod dozorem zkušené vychovatelky. Pokud se dítěti zastesklo, přibatolilo se do přednáškového sálku, zkontrolovalo mámu či tátu, případně zůstalo u nich na klíně nebo se uvelebilo opodál. Nikomu to nevadilo. Prožili jsme dvě příjemné hodiny. Ale byla tam také matka čtrnáctidenního miminka, které měla po celou dobu připevněné na prsou v šátku. Maminka si určitě připadala in, ale já bych ji nejradši poslala domů. Litovala jsem dítě, ale litovala jsem i ji. Za čím se ta žena hnala, co chtěla sobě i ostatním dokázat?

Hyperproblém

Dítě, které je předčasně vtaženo do častých změn, střídá se u něho hodně cizích lidí, pobývá v hluku nebo je vyrušováno ze spánku, může být neklidné, plačtivé a podrážděné. A hlavně: v pozdějších letech se tohle všechno sečte! Větší dítě totiž bývá hyperaktivní, neposlušné, úzkostné a bojí se cizích lidí. Hůře se také adaptuje ve školce, bývá častěji nemocné. A rodiče se ptají proč. Možná proto, že bylo od začátku přetěžováno.

Nutno ale dodat: V psychologii není nic černobílé. Určitě se najdou děti, které to zvládnou bez následků a možná ‚jen‘ jednou u večeře prohodí: „Ty jsi na mě nikdy neměla čas!“

Dalším nebezpečím jsou samotné vztahy mezi rodiči. Jste si opravdu jistá, že partner souhlasí s vaším brzkým návratem do práce? Ano, třeba to říká, ale pozorujte, jak se u toho tváří, co dělá jeho nálada, jak vás podporuje a zastoupí v domácnosti. Stává se, že časem dojde i na výčitky.

Jediná na světě

Hlasatelky a redaktorky se na obrazovku vracejí obzvláště brzy. Národu sdělí, že se jim narodila holka nebo kluk a že se jim daří dobře. Diváci jsou dojati, známá osobnost pro ně získává lidský rozměr. Já však přemýšlím, kde práávě ve chvíli, kdy mi vykládá o růstu HDP, její dítě je. Doma s tatínkem? Pak se vzdala možnosti kojení. Někde v zákulisí? Pak s ní mimino muselo cestovat do televize, tam zřejmě odpočívá ve 'vajíčku' a čeká, až si maminka odkroutí směnu. Proč to ta máma vlastně dělá? Kvůli slávě? Také známé manažerky známých podniků na seminářích či v rozhovorech prezentují, jak zvládají mateřskou a zaměstnání. A jaká to je pohoda. Ony to zvládají (možná). Ale o jejich dítěti silně pochybuji.

Takže chcete opravdu znát můj názor? Já říkám: Dítě do kanclu nepatří! A věřte mi, že nejen kvůli dítěti samotnému. Často se setkávám se ženami, které po letech přiznávají, že už by to nikdy neudělaly. Že se připravily o nejhezčí léta se svými dětmi.

Mateřská a rodičovská dovolená, jakkoli to označení budí posměch, je určena vám, a hlavně vašim dětem. V práci jsme nahraditelná každá, ale pro své dítě jsme jediné na světě.

Nejdřív ať se posadí

'Otužovat dítě' radím až s přibývajícím věkem, přičemž otužovat znamená polehoučku a zpočátku jen občas zkoušet, jak dlouho vydrží spát v kočárku, jak dlouhé mohou být vycházky, kolik toho vydrží na návštěvě, zda usne v jiné posteli, posléze zda dokáže spát v cizím prostředí bez mámy přes noc. To všechno ale ne dříve než v půl roce, raději však mnohem, mnohem později.



Líbil se vám tento článek? Předplaťte si Marianne  a každý měsíc dostanete 150 stran skvělého čtení. A k tomu dárek!

Tisk článku | Poslat článek