Jste matka mezi bezdětnými

V tomto případně platí heslo: nechte plenky a nočníky doma! Ne abyste kolegy otravovala historkami ze života svých potomků nebo si z jejich roztomilých fotografií udělala u pracovního stolu koláž o rozměrech fresky Sixtinské kaple! „Uvědomte si, že do práce chodíte i kvůli tomu, abyste si od dětí odpočinula a váš život měl další rozměr,“ říká personalistka Dagmar Šimonová. Takže když vkročíte do kanceláře, zavřete pomyslné dveře od školky a školy svých ratolestí. Na osm hodin je vypusťte. Věřte, že bezdětným kolegům i kolegyním leze pekelně na nervy, pokud každý den telefonujete s manželem a ptáte se ho, jestli „Venoušek spapal tu kašičku?“ Fotografie dětí, které svítí z plochy počítače i nástěnky, jejich výtvory, kterými máte počítač oblepený – to všechno působí neprofesionálně. „To mimochodem platí i obecně. Vystříhejte se  plyšových zvířátek, sušených květin, svíček a ostatních věcí, které na pracovní stůl nepatří,“ říká personalistka. A ještě douška ohledně telefonování: kromě šišlání na dítě se nehádejte s příbuznými a netokejte s milým. Pokud to jen trochu jde, vyřizujte osobní hovory mimo kancelář. Ale jistě, jednu fotku svého dítěte si na stole dopřejte, když se vám při pohledu na ni lépe pracuje. Jen je třeba znát míru.

Jste nejstarší

Dostala jste úžasnou práci a vaši noví kolegové jsou moc prima . Tedy až na to, že ještě bojují s pubertálním akné, zatímco vy už si barvíte vlasy kvůli prvním šedinám. Personalistka Dagmar Šimonová zná situaci nejstaršího z vlastní zkušenosti: „Nastoupila jsem do nynějšího zaměstnání, když mi bylo 34 let. Opravdu jsem nečekala, že v takovém věku budu nejstarší. A byl to šok i proto, že v minulé práci jsem byla naopak  benjamínek.“ Snažila se s každým si popovídat, najít  jakoukoli společnou řeč – klidně i v osobní rovině. „Musíte si ale nastavit svoje vnitřní pravidla, kam už nebudete chtít zajít. Svůj věk přiznejte, stejně jako to, že dvoudenní tah s kolegy nezvládnete a ani absolvovat nechcete,“ radí Dagmar Šimonová. Když k vám dvacetiletí přistupují obezřetně jako k vetché důchodkyni, nemoralizujte a nekázejte. Nemusíte všechno komentovat ze své pozice ‚moudrého stařešiny‘, tím si sympatie nezískáte. Radši vyčkejte, než začnete vyprávět, jak to bylo za vašeho mládí!  Zůstaňte ale sama sebou a nenechte se strhnout touhou začít nosit po vzoru svých nových kolegyň bokovky a hadí minisukni. Jste cenná tím, že jste starší. Ať na vaši přidanou hodnotu ostatní sami přijdou.

Jste nejmladší

Možná je vám kolem třiceti a vašimi novými kolegy jsou lidé kolem padesátky. To se může stát lehce, pokud třeba pracujete ve školství nebo zdravotnictví. Vyplatí se dávat najevo, že si vážíte zkušeností a životní moudrosti svých kolegů. „Můžete zafungovat jako někdo, kdo tým dokáže rozhýbat. Možná jede ve svém stereotypu. Nic nedáte za to, když kolegy zkusíte nalákat na výlet, posezení v kavárně nebo je naučíte používat MP3,“ doporučuje personalistka. Ostatně zeptejte se šéfa, jestli právě za tímto účelem vybral na pozici vás, a ne stejně kvalifikovanou, ale starší konkurentku. Hlavně si ve zvýšené míře dávejte pozor na jazyk, obzvlášť pokud víte, že vám občas ujíždějí drzé větičky. Pozor na dráždění kobry bosou nohou – povzdechy typu ‚vy jste tu nemožně konzervativní‘. Respektujte i to, když starší ženy začnou trochu moralizovat. Nemusí to být poučování, ale prostá životní zkušenost.

Vaši kolegové jsou cizinci

Pokud nastupujete do firmy, která je multikulturní, držte se pravidla: ničemu se nedivit. Korejci prý hrozně chrchlají, protože nepoužívají kapesník, s Angličanem je zase faux pas hovořit při obědě o práci. Berte neznámé móresy stoicky. V současnosti přicházejí do Česka pracovat lidé z Kambodži, Filipín nebo Afriky, kde se žije a pracuje v mnohém jinak než u nás nebo v anglosaských zemích. Než do takové babylonské věže nastoupíte, kupte si nějakou knihu o multikulturním managementu, a pokud je ve firmě nějaký národ ve většině, nastudujte si jeho zvyky opravdu dopodrobna. Nezaskočí vás třeba místnůstky mezi zasedačkami, kam se chodí modlit muslimové, nebo se nebudete zlobit na indickou kolegyni, když s vámi odmítne jít na oběd na masové speciality. Obraťte se také na personalistu – i on vám může poradit, jak se zorientovat v multu-kulti rybníku. S multikulturním managementem se můžete seznámit i prostřednictvím kurzů. Čím více informací budete mít, tím lépe. Možná nakonec uvážíte, že práci v takovém prostředí raději oželíte.

Ať už nastupujete do jakéhokoli nového týmu a nejste si jistá v kramflecích, dodržujte zlatou zásadu, která velí vyčkávat a pozorovat, jak se lidé v týmu k sobě chovají a jaké v něm panují zvyklosti a rituály. Kdo se tiše rozkoukává, vidí víc.

Tisk článku | Poslat článek