Feministky, které odmítaly být ženami v domácnosti, vůbec nechápala. Proč dřít jak černoch, když se dá cestovat po světě, hrát golf a povídat si s kamarádkami v dámském klubu? To byla její filozofie. Fuj, hanba, zvolaly by emancipované ženy dneška, kdyby… kdyby při tom flákání nenapsala víc než stovku knih, které dodnes baví lidi na celém světě. Inu, chodit do práce může každý trouba, ale něco smysluplného udělat umí málokdo. Agatha uměla vyprávět příběhy. A jaká vlastně byla? Chytrá, ne moc řečná, a radši lhala, než aby někoho zarmoutila pravdou.

Bavily ji matematické slovní úlohy, nejradši pila smetanu a na lidské slabosti se dívala shovívavě. Proto je nám při čtení jejích knížek tak pěkně.
Ukázky z knihy Vlastní životopis od Agathy Christie:
● „O mně se vždycky soudilo, že jsem ‚ta pomalá‘. Maminka i sestra reagovaly na všechno neobyčejně rychle – nikdy jsem jim nestačila. Dělalo mi potíže najít ta správná slova pro to, co jsem chtěla říct. Netrápila jsem se kvůli tomu. Smířila jsem se s tím, že budu navždycky ‚pomalá‘.“
● „Navázat sexuální vztah bývalo obtížné, neboť mládenci měli o dívkách vysoké mínění, a odsudek veřejnosti by je byl postihl právě tak jako dívky. Muži si prožívali sexuální radovánky s vdanými, mnohem staršími ženami nebo s ‚něžnými přítelkyněmi‘ z Londýna.“
● „Řekla bych, že nepřitahuje-li vás nějaký muž, zatímco vy přitahujete jeho, okamžitě vypadne ze hry už jenom pro ten prostý fakt, že vypadá jako poněkud nemocná ovce. Je to jedna z největších nespravedlností života. Když se zamilují ženy, jsou desetkrát hezčí než obvykle a ostatní muži, kteří si jich dosud ani nevšimli, se po nich začnou ohlížet.“
● „Je to zvláštní, ale když vidíte, jak směšně někdo vypadá, uvědomíte si, jak velice ho máte rádi. Obdivovat se někomu, že je krásný nebo vtipný, to dokáže kdekdo. Každé dívce, která se hodlá provdat, bych poradila: ‚Jen si ho představ, jak má strašnou rýmu, kýchá, slzí mu oči, mluví nosem a ze všeho jsou samá d a b. Co k němu budeš cítit?‘ Co je třeba cítit k manželovi, je podle mého něžná láska plná citu. Láska, na niž je spolehnutí.“
● „Zastávám staromódní názor, že k manželství je zapotřebí úcty (nepleťme si ji s obdivem). Jako to o svém muži říkala jedna stará Irčanka: ‚On je moje lepší hlava.‘ To je asi to, co žena potřebuje.“

Tisk článku | Poslat článek