Jsem stará malá holčička
Pokud čekáte bodrého diblíka, překvapí vás. Bára Štěpánová je nedůvěřivá introvertka, trochu pesimistka, a hlavně ohrožený druh ženy, která si dělá, co chce. Řídí se prostým ukazatelem – jestli ji něco baví, nebo nebaví. Je jiná a zakládá si na tom. Klidně řekne, že je sobec, že má ráda peníze nebo že není mateřský typ. A nikdy nežárlí. „Proč taky? Manžela bavím a on ví, že druhou takovou by nenašel,“ říká bezostyšně sebevědomě.
|
|
Lidé si vás pamatují hlavně z komediálních rolí jako takovou rozvernou ženu…
Přitom já jsem si v divadle zahrála opravdu dramatické role – Lauru ve Skleněném zvěřinci nebo Constance v Amadeovi. V Pastýřce putující k dubnu jsem hrála dívku, která přišla do jiného stavu a věděla, že umře. Nejsem panímáma ani bodrá Češka.
Jaká jste?
Překvapivě nepřístupná. A k lidem, kteří si mě nezískají, velice chladná, skoro až nepříjemná. Co se týče rolí, chci, aby mě zajímaly. Aby měly polohy jak legrační, tak i dojemné, smutné, nešťastné. Taková je postava Babety z Ordinace v růžové zahradě – aspoň pro mě. Herečky říkávají, že se dobře hrají mrchy. Proč by se měla dobře hrát mrcha? Dobře se přece hraje dobře napsaná postava. Víte, já jsem alergická na tisíce věcí, které se v rozhovorech říkávají. Na klišé, fráze, floskule.
Jednu dobu jste v televizi vedla talk show. Jste nepřístupná, ale přitom umíte lidi rozpovídat. Musíte se přemáhat?
Musím se umět ptát, musím umět poslouchat, analyzovat, co mi kdo říká, a nějak s tím zacházet. Neptám se ale tak, jak bych se ptala sama za sebe, já jsem nesmírně cudný plachý člověk. Nikdy nevyzvídám!
Jak to má s módou, se dočtete v červnové Marianne.
