Za Anglii! S tímhle ‚pokřikem‘, s očima obrácenýma ke stropu a s vrchovatou měrou boží trpělivosti naše babičky dědečkům párkrát do týdne vyhověly. Sice z toho nic neměly, ale doma byl klid.

Maminkám zase poradil doktor Plzák cosi o středě (Nebo to byl čtvrtek? To je jedno, hlavně pravidelně, děvčata!), my už si děláme, co chceme. A když nechceme, není nic, protože nás přece do toho nemůže nikdo nutit, ani vlastní manžel! Říkají to feministky na internetu, kamarádky u vína, sousedky na balkoně.

Jenže kolik z nich je spokojeně vdaných? Z mého okolí dvě. Jedna vlastní tři různobarevné sady erotického prádla a čtyři robertky, druhá jezdí s mužem jednou měsíčně na prodloužený víkend kamsi do penzionu.
Prý za manželskými orgiemi. Když jsem o tomhle začala přemýšlet (do svatby mám měsíc), zhrozila jsem se. Mám věřit babičkám, kamarádkám, nebo výzkumům sexuálního chování Čechů? Stačí to dělat jednou, nebo dvakrát týdně? V posteli, nebo vestoje? A musím si pořídit to erotické prádlo? Kdybych byla věřící, poděkovala bych Bohu. Nejsem, takže děkuju náhodě, že se mi do ruky knížka amerického psychologa a šťastně ženatého otce čtyř dětí Kevina Lemana dostala. Protože mi na rovinu řekl to, co mnoho žen ani po letech manželství netuší. A protože je sám jednou z těch pro nás pramálo pochopitelných bytostí, já mu věřím.

O tom, co opravdu chtějí muži v posteli, si přečtěte v červnové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek