Jaromír Bosák působí jako srandista. Ve skutečnosti je to muž, který si o sobě nemyslí nic moc dobrého.
Když jsem ho ale ty dvě hodiny poslouchala, tiše, zato mohutně jsem záviděla jeho manželce Aleně. Myslím, že je fajn chlap. Přivítal mě ve svém velkém domě v satelitu na okraji Prahy. Za skleněnými dveřmi na terasu seděla malá kočka, pod ní dva mňoukající kocouři. „Chtěli by sex, ale ještě nevědí, jak na to,“ usmál se Jaromír Bosák. Tyhle šelmy miluje, jednou by chtěl založit kočičí útulek. V rozlehlém domě snad chybějí jen ty děti. „Nebylo nám dáno,“ komentuje to.

V dnešní době je dvacetileté manželství spíš výjimka, o to víc, je-li bezdětné. Čí je to zásluha?
Obou. Jsme spolu i proto, že jsme spolu vlastně dost málo. Já byl loni z domu v součtu celé tři měsíce. Manželka pracuje jako manažerka farmaceutické firmy, takže má taky málo času. Myslím, že je to pro vztah ideální. Zvlášť když nemáte děti, které vás odvádějí od ryze partnerských problémů. S dětmi totiž musíte pořád něco řešit, a skutečnosti, že manžel chrápe nebo si žena před mužem lakuje nehty, vám připadají malicherné. Když jsou dva lidi sami, je na zkoumání toho druhého zbytečně moc času. A tomu my právě vtipně konkurujeme tím, že se zas tak moc nevidíme. A pro dobrý vztah je hrozně důležitá i svoboda.

Celý článek se přečtete v červnové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek