Eva Špačková, v domácnosti

Radim Špaček, režisér a herec

Manželku Ladislava Špačka, machra přes etiketu a bývalého prezidentova mluvčího, si představíte takovou, jaká ve skutečnosti opravdu je. Na první pohled dáma: perfektně upravená, záda jak podle pravítka, jemná gesta a skoro pořád se usmívá. Umí dobře a vtipně vyprávět a není to asi jen tím, že celý život učila.

Já sám!

S manželem jsme spolu od prvního ročníku na gymnáziu. Po vysoké škole jsme se vzali a pak se narodil Radim. Bylo to dítě naplánované z lásky. Ale už v porodnici se vymykal. Vždycky zaspal kojení a pak další tři hodiny křičel. Jak rostl, byl čím dál divočejší, dneska se tomu říká ‚hyperaktivní‘. Lidé se nám divili, že máme tu odvahu plánovat další dítě. Dcera Daria ale byla Radimův opak. O dva roky Za správným chlapem stojí správná matka. Ta ze syna nevychová ufňukaného mamánka ani necitelného mrzouta. Zeptali jsme se matek tří sympatických mužských, jak to dokázaly. Linda Kholová, Klára Mandausová, Petra Pohlová Mám skvělého syna starší Radim ji od narození  zbožňoval, takže když jsme ji přinesli z porodnice, cpal jí do pusy salám a při první vycházce ji tak náruživě houpal, až kočárek převrhl. Ale jak říkám – vždycky to myslel dobře, byl milý a pro druhé děti by se rozdal.

Jedna z prvních vět, kterou se naučil, byla: Já sám! A já ho vždycky nechala – aby se sám oblékal, zavazoval si boty, i když jsme spěchali. Nedovolila bych si to nerespektovat. Od čtyř let četl. Dostal starý psací stroj, který miloval víc než autíčka nebo kostky. Napsal nějaké písmeno, vytrhl ze stroje papír a už se za námi řítil, aby se nás zeptal, které to je.

Potkana manžel nevydýchal

Nechali jsme ho, ať se přihlásí na konzervatoř, viděli jsme, že je to celý jeho život. Jinak se v pubertě Radim dost hledal. V zimě chodil v kraťasech, vlasy si obarvil nazeleno a namodro, ale jediné, co můj muž už vydýchat nedokázal, bylo, když přišel s potkanem na rameni.

V šestnácti se začal toulat a manžel stanovil pravidla. Radim si myslel, že je bude posunovat. Byli jako dva kohouti na jednom smetišti a já lavírovala mezi nimi. A pak to přišlo. Odjakživa jsme se všichni scházeli u snídaně, byl to takový rodinný rituál. Radim to ale odmítl dál dodržovat a jednoho dne se jinak klidný manžel tak rozčílil, že po něm hodil hrnek s kakaem a prohlásil, že buď bude pravidla dodržovat, nebo s námi nebude. A tak Radim zmizel. Já jsem ale vždycky vyznávala ruské přísloví, které říká, že se dítě musí milovat, jakkoli je jiné.

Manžel s Radimem tehdy opravdu zpřetrhal vazby, léta se nevídali, ale já jsem se s ním scházela. Muž se na to nikdy neptal.

Po maturitě se rozhodl pro studium režie na FAMU. Pak nás hrozně překvapil. Jako řadový student si půjčil v České televizi kameru a odjel na rok a půl do Sarajeva. Neřekl to ani mně. Dozvěděli jsme se to až z jeho dopisu a na manžela to silně zapůsobilo. Nečekaně se setkali až na festivalu v Karlových Varech, kde se ten film Mladí muži poznávají svět poprvé promítal. Manžel byl dojatý a zjistil, že se z Radima stal dospělý a zralý muž. Ten večer zakopali válečnou sekeru.

Mami, jsem gay

Před koncem vysoké školy nám to oznámil. Byli jsme k němu tolerantní odmalička a tohle jsme přijali pozitivně.

Poznali jsme snad všechny jeho lásky a byli to skvělí
kluci. Jsem ráda, že byl Radim samostatný, myslím, že je dobré dopřát synovi svobodu. Pro radu ke mně ale Radim nikdy nezašel, to víte, to by bylo proti jeho životnímu postoji – ‚já sám‘!

Jak to vidí Radim

Byl jsem zlobivé, nezvladatelné dítě. Upřímně řečeno, že jsem měl tolik kroužků a že jsem šel v pěti letech do školy, to bylo spíš kvůli rodičům. Museli mě co nejvíc zaměstnat, aby to se mnou vydrželi. Ale moje dětství bylo parádní, táta i máma se hodně snažili, pořád pro  nás něco vymýšleli, byli jsme pořád někde na výletě, v přírodě, až nás to se sestrou občas štvalo.

V pubertě se vyostřily moje vztahy s otcem, pak bylo už napětí takové, že jiná možnost než odejít vlastně nebyla. Nelituji toho, i když na tehdejší dobu byl odchod z domova v šestnácti letech výjimečná věc, ostatně ani dneska to není nic obvyklého. Měl jsem  pocit, že rodiče nepotřebuji, že si na všechno stačím sám. Nikdy jsem se jim nesvěřoval, ani mámě, to až v poslední době. Hodně jsem si jí začal vážit, když jsem viděl, jak ji berou, respektují její žáci a rodiče těch žáků. Celý život učila malé děti a zůstala klidná, to obdivuji. Líbí se mi na ní, jak je neskutečně trpělivá, hodná, je s ní zábava a pořád se směje.

Tisk článku | Poslat článek