Tentokrát veškerá realizace úklidu je jen a pouze na mně, klasika o pomocné ruce (na konci svého ramene). Však to zvládnu. Pravda, chodila jsem u toho do práce, a aby toho nebylo málo, byla ještě uzávěrka časopisu, takže k tomu taková lehká noční. A to jsem se ještě rozhodla, že vymaluju předsíň. Když už je to všechno vyklizený. Takže práci jsem si ještě přidělala (než jsem se dostala do bodu ‚a teď už fakt jenom uklízím‘). A tak jsem začala, nejdřív jsem si připravila hudbu a dramatizovanou četbu, abych měla co poslouchat, a vrhla jsem se do víru úklidu.

Jako pauzu jsem si naordinovala jednu letmou návštěvu spojenou s oslavou narozenin. Tam jsem si mimořádně ‚vylepšila‘ náladu – jedna z přítomných dam rozváděla úvahu na téma, jak je velmi vytížená (učí výtvarku v lidušce), protože někdy musí být ve škole už na desátou, aby udělala zápis z porady, který ještě potom musí doma přepsat, a všichni (tedy především muži) na ni hleděli soucitně.

Já jsem se do téhle debaty radši nezapojovala (nevím, jestli bych někoho zaujala líčením, že jsem právě slezla ze štaflí, protože potřebuju vymalovat strop), byla jsem ráda, že jsem se zbavila všech fleků od primalexu a našla nějaké přijatelné oblečení. Ale zase jsem si to uvědomila – dělám to prostě špatně. Od začátku a pořád. Radši jsem se sbalila a odjela domů pokračovat ve své bohulibé činnosti. To už jsem si nepouštěla žádnou hudbu ani dramatizaci Rychlých šípů. Už jsem měla jenom vztek. Především sama na sebe. Ten dosáhl vrcholu v momentě, kdy jsem chtěla zpátky položit koberec, který tam PŘED byl, ale PO už tam nechtěl. Za můj slovník by se nestyděl ani dlaždič. Ale ani slovník mi nepomohl, koberec tam zkrátka nepasuje a nepasuje. Tak jsem ho tam nechala ležet, počkám, až dorazí někdo, kdo nad ním zvítězí.

A já jsem se rozhodla – v příštím životě si občas postěžuju, zapláču nad zlomeným nehtem, heknu, tašky nebudu nosit a umět toho budu minimum. Prostě skončím s tím, být samostatná a výkonná ženská. A nechám se obskakovat. A budu si stěžovat, jak toho mám hodně a jak mě z toho bolí hlava. Už se na to těším. Jen teď už to asi musím doklepat podle zaběhnutého scénáře.

Tisk článku | Poslat článek