Můj soukromý průzkum mezi jinými rodiči potvrdil, že nejsme jediní. Předkládám pět obrazů, které jsem vybrala jako reprezentativní vzorek faktu, že život s kojencem rozhodně nejsou žádné líbánky. Jemný závoj rodičovského štěstí, jaký známe z reklam na prací prášky, byste v nich hledali marně.

    •    Žena vstává tu noc už popáté. Zvedne plačící mimino z postýlky a odchází s ním do vedlejší místnosti, aby nerušilo muže. V peřinách zahrabaná postava si položí polštář na ucho a pronese: já se prostě nevyspim. Ještě než za sebou ona zavře dveře, slyší jeho pravidelné oddychování.

    •    Muž přichází z práce, těší se na ženu i potomka. Otevře dveře. Místo ženy stojí v předsíni sedmihlavá saň, v náručí drží běsnící mládě a z úst jí šlehají plameny: Kde jsi? Proč jsi nezavolal? Tys kouřil? Nemáš dneska náhodou koupat? Podržíš laskavě to dítě? A máš umytý ruce?

    •    Osm večer, dítě usnulo, žena na sebe nechává padat sladkou tíhu nastalého ticha. Vchází muž s vrtačkou v ruce. Pokračování ponechávám vaší fantazii.

    •    Tři hodiny ráno. Žena utiší plačící dítě, uléhá, zavírá oči. Muž začne chrápat. Žena otevírá oči a sahá pod postel, zda tam náhodou neleží sekáček na led. (Můj manžel vzkazuje, že to platí i naopak. Což není možné, protože já nechrápu.)

    •    Dítě spí, muž přichází domů. Žena položí prst na rty a udělá ššš. Muž přikývne na srozuměnou a pokračuje v chůzi měkkými nášlapy. Pak se zastaví uprostřed pokoje, sáhne do kapsy a hodí svůj obří svazek klíčů ze dvou metrů do plechové misky. Dítě nespí.


•    Je večer a u počítače sedí dvě osoby. Muž a žena. Usmívají se na sebe, mluví, gestikulují, občas vybuchnou smíchy nebo dojatě povzdychnou. Prohlížejí si sto devadesátou fotku svého dítěte, které spí ve vedlejší místnosti a je nejúžasnější na světě. Zřejmě se tomu jemnému závoji rodičovského štěstí, jaký známe z reklam na prací prášky, nakonec nevyhneme…


 
 

Tisk článku | Poslat článek