Strávila jsem dvě hodiny na zahradě, kde zpívali ptáci, s kočkou na klíně, dvěma psy pod nohama a se ženou, která je vtipná, veselá, a vůbec ne zatrpklá, i když by mohla být. Naopak, je zamilovaná, šťastná a věk s pětkou na začátku tomu vůbec nijak nepřekáží. Přestože několik měsíců předtím v pořadu Jana Krause pořád zdůrazňovala, jak už je stará. Přitom teď vypadá mnohem líp než před deseti lety. Zakázaly jsme si sice hovory o rozchodu s hercem Davidem Prachařem i o tom, jak jí shořel dům, ale hned na začátku se nám její životní katastrofy do mluvení připletly. Ony totiž byly příčinou jejího utrápeného vzhledu tehdy a stojí i za tím, jak vypadá dnes. „Nejdřív jsem se ze všeho totálně sesypala, ale když jsem pochopila, že dokážu zvládnout strašně moc věcí a být mámou-tátou zároveň, získala jsem velké sebevědomí. Najednou jsem byla sama za sebe. Už to nebylo takové to „a teď právě přišli manželé ti a ti“. Byla jsem jen já. To byl pocit, který jsem do té doby neznala, protože jsem se, byť ráda, rozpouštěla jako každá žena v rodině. Stala jsem se jistější. Na nikoho v životě se už nespoléhám. Tohle všechno vás aktivuje, dodá esprit, šťávu, vykvetete zevnitř,“ tvrdí herečka.

Líbíte se sama sobě?
Když se ráno podívám do zrcadla, není to vždycky úplně pěkný pohled, ale pak si dám na obličej trochu barvy a říkám si: není to tak zlý, holka. Jsem ráda, že nejsem úplně vrásčitá, tak co se tím víc zabývat. Ale já jsem se sama sobě moc nelíbila nikdy. Dlouho jsem ani neuměla přijmout svoji ženskou stránku. Vyrůstala jsem s klukama a tatínek mě jako kluka vychovával. Byla jsem šikovná na fotbal, dokonce víc než brácha, takže žádná princezna.

Kdy se z vás ta princezna stala?
Vlastně až v době, kdy jsem zůstala sama. Přijala jsem všechny ty ženské věci, kterým jsem se do té doby vyhýbala. Najednou jsem začala být třeba schopná komunikovat s kamarádkami. Předtím jsem měla jen jednu, se kterou jsem pravidelně mluvila. Tady od nás. Žila jsem spíš v chlapské společnosti, s mužem v rodině. Takové ty holčičí srazy v divadle mě nebavily a nezajímaly. Neúčastnila jsem se jich, protože jsem vlastně nevěděla, o čem bych si tam měla povídat. Pak jsem se rozvedla a pár kolegyň kolem taky, a začaly jsme o tom mluvit. A já zjistila, jak je ženský svět úžasný, bohatý a férový.

Jak se jí žije s mladším mužem, si přečtěte v červencové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek