Vedete kurzy tvůrčího psaní. Kolik talentů jste už objevila?
Desítky. A mám radost, v letošní soutěži Hledá se autor, kterou vyhlásilo nakladatelství Fragment, obsadily účastnice mých kurzů první, třetí a šesté místo. Talent však nebývá to hlavní, musíte mít výdrž a píli. Pak máte podle mě obrovskou šanci uspět a vydat knihu.

Chodí k vám mladí, nebo staří?
Všichni, a mé nejstarší kurzistce je 96 roků. Jen muži jsou výrazně v menšině, 75 procent tvoří ženy.

Když si už léta píšu do šuplíku, co s tím mám hned teď podle vás udělat?
Určitě bych vám doporučila projekt www.mamtalent.cz. Je to absolutně nejúžasnější projekt pro začínající autory, který tu kdy byl! Za projektem stojí nakladatelství Euromedia. Autoři mají možnost na web vkládat své věci a odborníci je tu poctivě čtou a hledají v nich texty, co mají podle nich potenciál. Tedy nejen takové, co jsou už zralé přímo k vydání, ale i takové, co by mohly být vydány, kdyby s autorem někdo pracoval. A to se skutečně děje. Zkrátka vám tu poradí. Na Slovensku projekt běží už skoro dva roky
a mají vydáno na dvacet knih! Jestli máte něco v šuplíku, jděte na www.mamtalent.cz!

Právě vydáváte svůj první román Něco za něco. Je autobiografický?
S hlavní hrdinkou Martinou mám společný věk a to, že se mi také rozpadlo manželství a že v tom rovněž hrála roli manželova milenka. To je ale všechno. Chtěla jsem poslat dál myšlenku, že v životě občas prožíváme těžké okamžiky, ale když se ohlédneme, zjistíme, že jsme díky nim získali něco, co má opravdu velký smysl. A že by to něco jinak nebylo.

Je podle vás psaní formou psychoterapie?
Psaní nesmí být v prvé řadě psychoterapie, nedalo by se to číst. Ale když člověk píše, psaní tak jako tak tento efekt má. Pustíte emoce ven. Já svůj román vnímala jako spisovatelský úkol a byla jsem překvapená, že po jeho dopsání se ozvala rána. To byl ten kámen, co mi spadl z duše. Bylo to mé poslední, definitivní vyrovnání s rozvodem. A je mi najednou hrozně fajn.

Tisk článku | Poslat článek