Vždyť já jsem já a on je on. Ano, na procházku chodíme, u doktorky čekáme a v noci taky nespíme oba. Co se ale týká otáčení na břicho, to už umím dávno. Naopak palec u nohy do pusy prostě nedostanu, leda bych si vykloubila kyčel. Mrkvičku papám, ale nemusím ji mít na rozdíl od syna rozmačkanou. Prdíky už tady vůbec rozebírat nebudu. A když dojde na máme zoubek, jsme opruzený, případně nechceme dudlík, prchám. Jsou dovednosti a potíže, které se zkrátka týkají jen dítěte, a tak by se o nich mělo mluvit.

Netvrdím, že to nechápu. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu ve světě, kde velí kojenec, zanechá na člověku stopy (pevně doufám, že ne nesmazatelné). Rezignujete na snahu vypadat doma upraveně a sáhnete na dno skříně pro plandavé tričko s logem Harvardských fondů, protože všechno ostatní oblečení poblinkalo miminko. Zatímco dřív jste zavírala bary, teď od odchodu domů zdržujete tak akorát pokladní v drogerii. Tam jste navíc nebyla pro pleťovou masku, nýbrž pro dětské vlhčené ubrousky. A tužkou na oči sepisujete dotazy pro pediatra. Gramatické posuny jsou prostě jenom přirozeným důsledkem jednosměrného zatížení mozku.

Neměly bychom ale zapomínat, že i když přivedeme na svět nového člověka, existuje pořád 1. osoba čísla jednotného – JÁ. Co zkusit jednoduché jazykové cvičení? Chlapečka prosím pohlídej ty, kdo jsi byl u jeho početí, nebo si ho půjčte vy, mami a tati. On se beze mě chvíli obejde. A já půjdu do kina nebo na dort nebo spát. Prospěje to nám všem. Protože spokojená já znamená spokojení my. Tečka.

Tisk článku | Poslat článek