Ještě jsem se ani nestihla ponořit do děje, když se odněkud ozvalo zvonění mobilu. A jeho majitel ho vzal. Z hovoru bylo poměrně brzy jasné, že volající vyjadřoval nespokojenost s jemu zaslanou fakturou, resp. s částkou na ní uvedenou. A rázem jsme se my, cestující ranní tramvaje č. 36, ocitli v kanceláři (mobilní) a byli svědky pracovního hovoru, vysvětlování a oponování a nového vysvětlování a zvyšování hlasu. To ovšem netrvalo dlouho.

 Další zvonění. A je tady pedagogicko-psychologická poradna a rady stran (ne)odkladu povinné školní docházky. Což bylo téma, které mě osobně zajímalo víc než špatná faktura, proto jsem ‚opustila‘ mobilní kancelář a cele se věnovala poslechu odborného výkladu a doporučení pro budoucího školáka (nešlo neslyšet). Ovšem ‚špatná faktura‘ občas zasahovala i do naší (mé) pedagogicko-psychologické poradny, takže mi někdy unikla některá důležitá fakta. Škoda. Nechtěla jsem telefonující dámu rušit doplňujícími dotazy.

Ale ani tady, tedy v poradně, jsme nevydrželi dlouho, ozval se totiž další telefon. A pochopitelně změna tématu i prostředí – na scénu vstupuje dořešení nějakých nejasností v partnerských vztazích, vlastně pokračuje nedokončená domácí hádka. Pán s fakturou svůj problém taky ještě nedořešil. Ani budoucí školáček ještě nevěděl, jestli do školy teď, nebo až za rok. A já jsem už bohužel (bohudík) musela vystoupit. Ženu s domácí hádkou bylo slyšet, i když už se tramvaj rozjížděla. Mohla bych ještě popoběhnout a ještě kousek si poslechnout…

A tak jsem se spolu s ostatními cestujícími pomocí několika kouzelných sluchátek během krátké jízdy tramvají stihla přemístit od faktury přes rady pro rodiče až k problému teplé večeře a vypitých piv. Jen nevím, jestli jsem to chtěla. Snad ještě kdyby tam byl Jonatán.

Tisk článku | Poslat článek