Jestli máte doma začínajícího podnikatele a jste dobrodružná povaha, poradím vám dvě věci: Nechte ho snít a důvěřujte mu. Přesně tak to udělala Bernardova manželka, když si její muž před dvaceti lety vymyslel, že si koupí rozpadlý pivovar. Musela se stěhovat přes půl republiky a místo učitelky z ní rázem byla účetní.

Po dvaceti letech společného podnikání patří dnes jejich firma mezi nejúspěšnější v zemi a doma je taky klid a pohoda. Dokonce spolu letos jedou (připomínám, že po šestatřiceti letech společného soužití) na dvouměsíční studijní pobyt. Nedalo mi to, na manželku jsem se Stanislava Bernarda přeptat musela. Popíjel latté, občas si něco napsal na kus papíru, často říkal ‚nevím‘ a nakonec se rozesmál:
„Vy mě tady ugrilujete!“ Asi se nebavil tak dobře jako já (dvakrát rozvedený psycholog-amatér),
přesto mě vyprovázel se slovy: „Dobré to bylo.“

Jak se dá přežít, že se manželé denně potkávají ve firmě i v kuchyni?
Teď jsem byl přednášet na semináři rodinných firem a tam se mě jedna pěkná paní, nastávající maminka, zrovna ptala. Že mají s manželem firmu a co mají dělat, když si to tahají domů. Já na to: „Musíte si nastavit hodinu, kdy tu firmu zavřete.“ Problémy ale nechte na pracovní dobu. Já to nedělal, my jsme se o problémech s firmou bavili pořád. Dodnes syn vzpomíná, kolikrát že kvůli tomu nemohl usnout…

Celý rozhovor najdete v červencové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek