Často se celá naše vícegenerační rodina schází u mě na oběd. Po jídle nakonec vnučka klidně řekne: „Řízky byly skvělé, babičko, děkuji. Jo a večer nepřijdu domů, zůstanu u Lukáše a zítra jdu rovnou na přednášky.“ Howgh.

Čekám negativní reakci rodičů, ale oni nic. Dokonce se zdá, že jsou rádi. Vědí, kde bude jejich dcera přes noc a že se jí nic nestane. Když odejde za Lukášem, poznamenám, že to bych si netroufla říct mámě ani týden před svatbou. „Ale s tátou jste před svatbou taky souložili, ne?“ poznamená věcně můj syn a připomíná mi historku, jak kdysi dopoledne, přistižený nenadálým příchodem rodičů, se můj budoucí manžel začal bavit s mým otcem o tajném projevu Chruščova na XX. sjezdu KSSS. Pomohlo to zakrýt trapnost situace.

Pověst máš jen jednu!

Vybavují se mi dialogy s mojí matkou, vedené na podobné, dnes bychom řekli sexuálně zaměřené téma. Máma taky věděla, že mám kluka a že spolu nejen chodíme, ale nikdy to nevyslovila. Když jsem za ním a jeho rodiči jela do Všenor, opakovaně mi připomínala, že tam nesmím zůstat přes noc. Zdůvodnění? „To se nesluší, odsoudili by tě i jeho rodiče a on sám by si tě nevážil.“ Poslední argument jsem matce nevěřila, protože když jsme šli pozdě v noci na vlak až do Dobřichovic, nebylo to tam tak zastavěné jako dnes a příležitostí a míst k sexuálnímu styku bylo mnoho a mnoho. Taky jsme ještě nebyli tak pohodlní. Reakce jeho rodičů jsem neodhadovala, protože měli jenom dva syny. Kdyby měli dceru, asi by reagovali jako moje maminka. Ta to všechno samozřejmě taky tušila: „Vím, že se spolu jenom nemodlíte, ale jsi děvče, musíš na sebe dbát, pověst máš jen jednu.“ Tak, a hotovo.

Celý článek si přečtěte v červencové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek