1. omyl: Rodiče musejí být důslední

Správně je: Rodiče musejí být důvěryhodní. To znamená, že by to, co děláme nebo říkáme, mělo odpovídat našemu nejlepšímu svědomí. Dnes je totiž důslednost často zaměňována za tresty.

2. omyl: Odměňování je lepší než trestání

Odměny i tresty podrývají autoritu rodičů. Děti pak věci dělají ne prostě proto, že je rodiče vyžadují, ale kvůli odměně nebo aby nebyly potrestány. Tak vychováme poslušné děti, které ale samostatně nemyslí.

3. omyl: Zdvořilost je důležitá

Děkuji, prosím, rádo se stalo… zdvořilost je velmi důležitá, ale hlavně ve vztahu k cizím lidem: v autobuse, v obchodě nebo v hotelu. Mezi rodiči a dětmi to ale nefunguje, protože odosobňuje vztah a ten má být právě mezi rodiči a dětmi nejbližší. Ale alternativou ke zdvořilému chování není nezdvořilé, jde více o to, vymyslet vlastní osobní způsob komunikace.

4. omyl: Rodiče musejí být pro děti dobrým vzorem

Rodiče jsou pro děti vzorem. To prostě platí. Děti vidí chyby svých rodičů, a jakmile za sebe převezmou odpovědnost, dokážou se k nim postavit. Děti ale splete, když rodiče hrají role, které pro ně nejsou autentické.

5. omyl: Děti potřebují hranice

Děti potřebují mít vztah s lidmi, kteří své hranice znají a dokážou říct: Tohle nechci nebo Potřebuji být teď chvilku sama. Děti pro svůj rozvoj hranice nepotřebují.

6. omyl: Rodiče si nesmějí ve vztahu k dětem odporovat

Neexistuje pár, který by byl naprosto jednotného mínění. Teoreticky se večer u vína můžeme domluvit na hlavních výchovných zásadách, ale každodenní výchova je něco jiného. Přesto se hodně rodičů snaží vůči dětem vystupovat jednotně, aby děti nebyly zmatené. Tak to ale nefunguje a děti tím vlastně podceňujeme. Dítě brzy pochopí, že každý člověk má na věci různé názory a různé hranice. A je velmi důležité, aby se to děti naučily.

Tisk článku | Poslat článek