Rozumný rodič se pozná podle toho, že ví, jak se jmenuje učitelka jeho dítěte, a taky má v diáři zapsány její konzultační hodiny ve škole. Rozumný učitel zase podle toho, že rodiče umí poslouchat a ocení, že ho o svém dítěti informují, zvláště jde-li o prvňáka.

Zdá se vám to jako utopie? Ve své poradně si povídám s rodiči a možná stejně tak často i s učiteli. A vidím jedno: rodiče se učitelů bojí, „aby se to neodrazilo na dítěti“, a učitelé se bojí rodičů, „aby si nestěžovali“. Bát se ale mám rozzuřeného býka, ne namachrovaného tatínka podnikatele. I takové znám. Jenže i s takovým rodičem se to musí umět. A to jsou dvě nejčastější chyby učitelů. Neprojevují (ať už z jakýchkoli důvodů) upřímný zájem o svého žáčka, byť to rodičům dělá dobře, a víc pak učiteli věří. A za druhé nedávají dost jasně rodičům najevo, že bez jejich spolupráce, rad a pomoci by svoji práci nemohli dělat dobře. Ono totiž platí – rodiče vychovávají a učitelé vzdělávají a jeden bez druhého nemůže být úspěšný.

Co na dítě ‚bonznout‘

Chcete-li mít s učitelem dobrý vztah (koneckonců je s vaším dítětem přes den víc než vy), projevte mu důvěru. Sdělte mu (jí), že jste rádi, že právě on (ona) je učitelem vašeho potomka. Řekněte mu (jí), jak své dítě oslovujete, co ho baví, na co je šikovné, co neumí, čeho se bojí, jestli je zvyklé na děti a je rádo mezi dětmi, nebo jestli je spíše samotář. Taky se snažte být s učitelem v kontaktu více než jen na rodičáku nebo konzultacích. Máte-li možnost do školy zajít, poptejte se. Ani ne tak na známky a chování, ale na prožitky. Jak se vaše dítě má? Chodí do školy rádo? Má kamarády? Téměř stejné otázky může učitel položit i vám.
Včetně té nejpodstatnější: Vypravuje o škole a je tu spokojené? To je pro každého pedagoga cenná zpětná vazba.

Tisk článku | Poslat článek