…že čteme bulvár

V novinách přeskakujeme články o krizi vlády a ohrnujeme nos nad titulky informujícími o tom, s jakým schodkem hospodaří Evropská unie. Hmm, koho to zajímá? Nás ne, my totiž chceme vědět, co je pravdy na tom, že Iveta Bartošová má nového muže a Mahuleně Bočanové byla na večírku vidět celulitida. Tištěný bulvár bychom si nikdy nekoupily, v MHD distingovaně čteme poslední Murakamiho román, ale na internetu, to je jiná. A kdo říká, že ho takové zprávy nezajímají, ten je ráno sjíždí na notebooku dřív, než si vyčistí zuby.

…že se nudíme o víkendech

Celý týden se otravujeme v práci a těšíme se, co všechno podnikneme, až budeme mít volno. Jenže pak přijde víkend. Z plánovaného výletu sešlo, protože prší, a děti, o které se nedělíme s některým z těch milých výchovných zařízení, systematicky destruují byt. S partnerem jsme si za posledních deset let sice všechno řekli, ale po nedělním obědě („Cože, zase losos? A nechtěla bys někdy uvařit guláš?“) máme neopakovatelnou chuť vytáhnout i ty věci, které se ve fungujícím partnerském vztahu neříkají NIKDY. Místo toho radši zalezeme do kouta a nedočkavě vyhlížíme pondělí. Těšíme se na bezpečí kanceláře a nekonfliktní kolegyně. Psychologové tomu říkají nedělní deprese. Vítejte v klubu.

Celý článek si přečtěte v zářijové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek