Spousty veselých historek na toto téma jsem četla nebo slyšela dávno předtím, než jsem vůbec otěhotněla. Třeba když žena stojící ve frontě v bance bezděky okomentuje spadlou peněženku pána před sebou slovy: bác ho! Nebo doma na lince iontový nápoj v prášku, zatímco sportovní lahev se sunarem na lavičce fotbalového mužstva. A moje kamarádka zase pochválila partnera, že si pěkně říhl.

První náznak postižení mateřstvím jsem zaznamenala při nákupu, kdy jsem bezděky popojížděla košíkem dopředu a dozadu, a uklidňovala tak uvnitř ležící jogurty. Klasika. Zarazila jsem se ale v okamžiku, kdy jsem máchla ve vzduchu naprázdno nohou, abych košík před odchodem k sýrům zabrzdila.

Překvapená jsem byla i v okamžiku, když jsem zautomatizovaný úkon mast na opruzeniny – prst – dětský zadeček přenesla do koupelny a zubní pastu jsem suverénně vymáčkla na pravý ukazováček.

Vrcholným číslem byl můj gurmánský pokus s ranní kávou. Protože jsem žena činu a domácností neustále činorodě poletuji… zpět. Protože chlapeček znečistil nejrůznějšími výměšky od večerního ulehnutí již čtvrtý obleček, nevyspalá a poloslepá jsem se v šest ráno potácela kuchyní a vkládala do přítomné pračky silně aromatické dětské prádlo. Po spuštění intenzivního programu jsem se odměnila kávou, do níž jsem ale nalila místo mléka bílou, jemnou, šetrnou a citlivou aviváž. Naštěstí jsem si všimla už před prvním douškem, že obsah šálku nějak nezvykle svěže voní, takže jak chutná aviváž vám neřeknu. Ale bylo to o fous. Respektive o luční kvítek.

Bránit se tomu nemá smysl, tak jen čekám, co přijde příště, a ráda se opět podělím. Mateřství třikrát hurá!

Tisk článku | Poslat článek