Spokojeně sama
Osamělých žen je stále víc. Jsou svobodné, rozvedené, ovdovělé... prostě samy. Prognóza Českého statistického úřadu je jasná: byt, ve kterém žije sama starší žena, bude v roce 2030 nejrychleji přibývajícím typem domácnosti u nás.
|
|
Rozvodů přibývá jako nikdy dřív. Lidé se navíc rozvádějí ve stále vyšším věku – ve čtyřiceti, padesáti. Čtyřicátník se většinou obratem ožení s mladší partnerkou, čtyřicátnice už hledá nového přítele hůř. Mnohé tak nakonec zůstanou samy. Stejně ja-
ko vdovy. Známá věc: muži umírají dřív, stačí se podívat do penzionů pro seniory, kde převažují čiperné ovdovělé důchodkyně.
A pak tu máme početnou kategorii žen od třiceti výše, které se zatím nevdaly. Třeba proto, že stále věří, že jednou najdou pána, který dobře vypadá, uživí je, až budou na mateřské, neháže na zem ponožky, nejí bůček a koupí jim zásnubní prsten s diamantem. Protože drtivá většina z nich takového nenajde, dá se počítat s tím, že tato skupina armádu osamělých žen ještě posílí.
Co z toho vyplývá? Ať už právě teď žijeme samy, nebo ne, existuje docela vysoká pravděpodobnost, že jednou budeme. A je jen na nás, jakou si tu samotu uděláme.
Sama do kavárny? Klidně
Víkendy nestojí za nic. V sobotu vyrazíme do nákupních center. Prohlédneme obchody, dáme kafe... To neděle je horší. Zbývá televize nebo návštěva příbuzných. Další možností je vrátit se do některého z obchodů ze včerejška. To tričko nebylo špatné a zlevněné červené boty by se k němu hodily. Říká se přece, že je dobré si koupit něco pro radost, když se člověk cítí mizerně. Tedy, my se nemáme mizerně, naopak! Jen se cítíme trochu samy. Hlavně o těch víkendech...
Takhle obvykle mluví svobodné ženy nad třicet i ty po rozvodu.
Po devět let, kdy Sdružení Rosa nabízelo klub pro rozvedené, ovdovělé a osamělé, tu dávali klientkám otázku: Co vás nejvíc trápí? Nejčastější odpověď: Pocit samoty. Teprve pak ženy zmiňovaly horší finanční situaci po rozvodu, starosti s výchovou dětí, problémy v zaměstnání. Málokterá žena totiž umí samotu snášet.
„Třetina klientek se se svým rozvodem nedokázala vyrovnat, jelikož ho brala jako selhání,“ shrnuje Zdena Prokopová z Rosy.
„Generace dnešních padesátnic vyrůstala v prostředí, které kladlo větší důraz na rodinný život,“ dodává ředitelka sdružení Marie Vavroňová. Mluví i z vlastní zkušenosti: „Po rozvodu jsem měla problém vejít sama do kavárny. Pamatuji si, že když jsem si v lázních chtěla dát někde kafe, zdálo se mi, že na mě všichni koukají, a to mi bylo kolem čtyřiceti. Dnes by mě nenapadlo dělat si starosti s tím, že jdu někam bez doprovodu,“ popisuje své pocity z období, než se znovu vdala. Hodně klientek se cítí stejně.
Břišní tance, jazyky a fitcentra
Nejtěžší je vůbec si přiznat, že se cítíme být samy. Připadá nám to totiž trochu potupné a je jedno, jestli jsme se zatím vdát nestihly, nebo jsme se už stačily i rozvést. Samozřejmě že bychom chtěly vypadat jako ty svobodné manažerky a podnikatelky v kvalitních kostýmech, které přímo ze svých kanceláří sviští svými vozy na squash a po drinku v baru spokojeně usínají v saténovém povlečení svého stále uklizeného bytu. Tak proč sakra vůbec myslíme na to, jak je možné, že Blanka, ta nejtlustší a nejhloupější ze třídy, má rozkošnou holčičku a ucházejícího muže, který jí tuhle dal na ulici pusu, po deseti letech manželství! Kdy jsem ji naposledy dostala já?
Konec! Takhle uvažovat nesmíme. Samota totiž nemusí být deprimující.
Nedávno časopis Psychologie zveřejnil výsledky výzkumu Londýnské univerzity, který si kladl za cíl zjistit, jaký má samota vliv na psychiku. Vědci zpovídali 4500 žen a mužů mezi 40 a 65 lety. Výsledek? Ženy, které zůstaly samy celý život, jsou spokojenější, vyrovnanější a zdravější než ty vdané či rozvedené. Neboli: čím delší samota, tím větší psychická pohoda.
Zato u mužů jsou výsledky opačné. „Ukázaly, že zatímco pro duševní i fyzické zdraví a pocit vyrovnanosti je u mužů partnerský vztah zcela zásadní, u žen je tomu naopak,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Michaela Benzevalová. A potvrzuje, že rozpad vztahu přivádí ženy do daleko obtížnější situace. Na rozdíl od mužů se propadají do nejistoty často až na několik let.
Ženská samota, mužská samota
Jak to, že jsou odlišné? Ale to je přece prosté – pánové mívají víc koníčků. Stačí zajít na fotbal, na hokej, zahrát si s kolegou tenis. Že večer není nic v televizi? Tak jdou na pivo. Buď se při něm dají s někým do řeči, nebo taky ne, pokud se jim nechce. Jsou ale mezi lidmi, s nimiž mají něco společného.
Poučme se od nich.
„Ženy, které se cítí osamělé, obvykle říkají, že nemají kam jít, kde se seznámit. Nejde přitom ani tak o seznáme-
ní s muži – hledají i přítelkyně, s nimiž by mohly o víkendu na výlet nebo do divadla,“ říká Zdena Prokopová.
Rozvedené nejdříve projdou obdobím, v němž hlásají, jak jsou rády, že jsou ‚konečně samy‘. Nemusí žehlit košile, cestou z práce se stavovat pro čerstvé rohlíky. „Pak si začnou hledat koníčky, sportovat, chodit do různých kurzů. Cítí, že potřebují svůj život nějak změnit,“ líčí Marie Vavroňová. Počáteční radost ze změny však časem mizí. V jazykovém kurzu nepotkaly nikoho, kdo by je pozval na kafe, ve fitcentru je to dřina, a pro koho se trápit? Doma je sice smutno, ale klid...
„Poté, co jsem se v jedenačtyřiceti rozvedla, jsem prošla půlroční euforií hubnutí, kurzem břišního tance a němčiny, nechala jsem si udělat melír, umělé nehty a začala jezdit na výlety s klubem turistů,“ směje se Jana Stejskalová, obchodní zástupkyně firmy ze severu Moravy. „Pak přišel pocit, že je to všechno k ničemu, protože jsem stejně stará, tlustá a nemožná, a že v tomhle věku už jde jen o to, nějak to doklepat k smrti. Dnes, po pěti letech, bych si za to, jak jsem marnila čas, naplácala,“ přiznává. Žije sama, ovšem má partičku kamarádek, se kterými vyráží na exotické dovolené. „Už mi nepřipadá nic divného na tom, když ženy jedou na dovolenou bez mužů. Ostatně mám pocit, že v zájezdech je v poslední době častější ženská dvojice než manželský pár.“
Babičky, co nemají čas
„Až zestárnou dnešní třicátnice, budou jiné, než jsou nyní jejich šedesátileté matky,“ upozorňuje Tamara Tošnerová, lékařka psychiatrické ambulance pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. „Ty byly vychovány ve stereotypní představě ‚můj život rovná se moje dítě‘. České ženy se mnohem více upínají na své dospělé děti, než je běžné v jiných vyspělých zemích. U nás se považuje za samozřejmost, že když potřebujeme pohlídat děti, zavoláme babičku. Pro babičku to nemá být povinnost, má přece svůj život, své zájmy. Za vnoučaty by měla přicházet, když se jí chce nebo když ji rodina pozve na návštěvu. Ale proč se automaticky předpokládá, že babička má vždycky čas na hlídání? Protože přetrvává přestava, že staří lidé nemají co dělat.“
Jenže pak vidíme party fešných turistek ve sportovních botách a s batůžky na zádech, které houfně a s viditelným gustem přijíždějí objevovat krásy Prahy. To jsou také šedesátileté vdovy. Ovšem ze Skandinávie, Německa, Rakouska...
Časopis Newsweek před dvěma lety věnoval značně stránek faktu, že američtí obchodníci se stále víc zaměřují na potenciální zákaznice z řad osaměle žijících žen. Vznikly už například stovky cestovních agentur specializovaných výhradně na ně. Názvy mluví za všechno: Menopausal Tours, Journeywomen, Adventurewomen. Další prestižní časopis, Forbes, rok co rok zveřejňuje seznamy hotelů a míst k rekreaci vhodných pro osamělé ženy. Pozor, nejde o místa určená k seznámení s pány! Sem jezdí sebevědomé ženy, které by nepřipustily, aby jim partnera hledal někdo jiný. Nejsou přece opuštěné a osamělé – jsou to spokojené sebevědomé ženy, které prostě z různých důvodů žijí samy. A to je velký rozdíl. Nahrává jim přirozeně i to, že se dožíváme stále vyššího věku v lepší zdravotní formě. No a ještě něco, co připomíná doktorka Tošnerová: „Žena je zvyklá se o manžela starat, a když jí zemře, jako by jí odpadla starost a práce.“
Sama, ale ne osamělá
Bojím se, že na stará kolena budu sama.
To je častý důvod, proč ženy žijí s partnerem, s nímž si v podstatě nerozumějí. To v lepším případě. V horším žijí s tupcem, který je psychicky nebo fyzicky týrá, ale ony ho neopustí právě z obav ze samoty.
Je však rozdíl být sama a být osamělá. Osamělá může být i provdaná máma dvou dětí. Ženy říkají ‚lepší někdo než nikdo‘, protože mají nízké sebevědomí. Právě ve stáří se nekvalitní vztah stane ještě nekvalitnějším. „Není to tak, že lidé, kteří společně zestárnou, by si začali víc rozumět. Začnou si ještě víc lézt na nervy,“ varuje lékařka.
Tomu všemu se však dá předejít. Je tady totiž šance, že dnešní třicátnice budou první generací českých žen, které prožijí své stáří jinak než jejich mámy a babičky. Rozbourají mýtus o starých opuštěných a politováníhodných stařenách. Ten totiž existuje. Takhle ho popisuje Tamara Tošnerová ve své knize Průvodce stereotypy a mýty o stáří: „Řada přísloví, lidových pověr a pohádek odráží strach ze starých lidí, především osaměle žijících žen. V pohádce bratří Grimmů o perníkové chaloupce čtenář drží palce Mařence, která pro záchranu bratříčka posazuje starou čarodějnici na lopatu a vkládá ji do pece... V pohádkách mnoha zemí se stařeny zdají být nápomocné a laskavé, ale končí jako zlověstné čarodějnice přesně podle přísloví ‚Kam čert nemůže, nastrčí bábu‘.“
Sama doma...
Dobrá zpráva: na samotu se lze připravit tak, aby pro nás nebyla depresivní, ale příjemná. Psychiatrička Tamara Tošnerová, která se problémy souvisejícími se stárnutím zabývá léta, tvrdí, že začít můžeme klidně už ve třiceti.
- Jestliže bydlíte ve třetím patře v domě bez výtahu, měla byste uvažovat o stěhování. Přijde den, kdy tam prostě nevylezete.
- Pokud rodinné auto řídí výhradně partner, rychle si udělejte řidičák.
- Hýčkejte si své přátele, noví se hledají obtížně. Nevolejte kamarádkám jenom tehdy, když něco potřebujete, zajímejte se, co potřebují ony.
- Nepořizujte si děti výhradně proto, aby se o vás ve stáří měl kdo postarat. Nefunguje to. Pořizujte si je proto, že po nich toužíte.
- Opakujte si, že vaše děti nebudou navždy nejdůležitějším bodem vašeho života. Pokud od vás v dospělosti něco budou potřebovat, pomozte jim, ale jinak si žijte dál svůj život.
- Mějte své zájmy. Žena, která tvrdí, že práci má k tomu, aby si vydělala na to, co ji těší, není možná takový blázen, jak se vám momentálně zdá.
- Zdokonalujte se v práci s počítačem, i když máte zaměstnání, kde ho nepotřebujete. Internet vás udrží ve spojení se světem, i kdybyste byla sebevíc osamělá.
Samota v číslech
48 % českých manželství (33 000 párů) skončilo
v roce 2003 rozvodem, což je nejvíc od 1. světové války
40 % rozvádějících se mužů a 30 % žen je ve věku nad 40 let
- přibývá vdov, jelikož ženy se dožívají vyššího věku než muži: ve věkové skupině nad 65 let je 870 000 žen, ale jen necelých 550 000 mužů
Autorka je redaktorkou MF DNES
ko vdovy. Známá věc: muži umírají dřív, stačí se podívat do penzionů pro seniory, kde převažují čiperné ovdovělé důchodkyně.
A pak tu máme početnou kategorii žen od třiceti výše, které se zatím nevdaly. Třeba proto, že stále věří, že jednou najdou pána, který dobře vypadá, uživí je, až budou na mateřské, neháže na zem ponožky, nejí bůček a koupí jim zásnubní prsten s diamantem. Protože drtivá většina z nich takového nenajde, dá se počítat s tím, že tato skupina armádu osamělých žen ještě posílí.
Co z toho vyplývá? Ať už právě teď žijeme samy, nebo ne, existuje docela vysoká pravděpodobnost, že jednou budeme. A je jen na nás, jakou si tu samotu uděláme.
Sama do kavárny? Klidně
Víkendy nestojí za nic. V sobotu vyrazíme do nákupních center. Prohlédneme obchody, dáme kafe... To neděle je horší. Zbývá televize nebo návštěva příbuzných. Další možností je vrátit se do některého z obchodů ze včerejška. To tričko nebylo špatné a zlevněné červené boty by se k němu hodily. Říká se přece, že je dobré si koupit něco pro radost, když se člověk cítí mizerně. Tedy, my se nemáme mizerně, naopak! Jen se cítíme trochu samy. Hlavně o těch víkendech...
Takhle obvykle mluví svobodné ženy nad třicet i ty po rozvodu.
Po devět let, kdy Sdružení Rosa nabízelo klub pro rozvedené, ovdovělé a osamělé, tu dávali klientkám otázku: Co vás nejvíc trápí? Nejčastější odpověď: Pocit samoty. Teprve pak ženy zmiňovaly horší finanční situaci po rozvodu, starosti s výchovou dětí, problémy v zaměstnání. Málokterá žena totiž umí samotu snášet.
„Třetina klientek se se svým rozvodem nedokázala vyrovnat, jelikož ho brala jako selhání,“ shrnuje Zdena Prokopová z Rosy.
„Generace dnešních padesátnic vyrůstala v prostředí, které kladlo větší důraz na rodinný život,“ dodává ředitelka sdružení Marie Vavroňová. Mluví i z vlastní zkušenosti: „Po rozvodu jsem měla problém vejít sama do kavárny. Pamatuji si, že když jsem si v lázních chtěla dát někde kafe, zdálo se mi, že na mě všichni koukají, a to mi bylo kolem čtyřiceti. Dnes by mě nenapadlo dělat si starosti s tím, že jdu někam bez doprovodu,“ popisuje své pocity z období, než se znovu vdala. Hodně klientek se cítí stejně.
Břišní tance, jazyky a fitcentra
Nejtěžší je vůbec si přiznat, že se cítíme být samy. Připadá nám to totiž trochu potupné a je jedno, jestli jsme se zatím vdát nestihly, nebo jsme se už stačily i rozvést. Samozřejmě že bychom chtěly vypadat jako ty svobodné manažerky a podnikatelky v kvalitních kostýmech, které přímo ze svých kanceláří sviští svými vozy na squash a po drinku v baru spokojeně usínají v saténovém povlečení svého stále uklizeného bytu. Tak proč sakra vůbec myslíme na to, jak je možné, že Blanka, ta nejtlustší a nejhloupější ze třídy, má rozkošnou holčičku a ucházejícího muže, který jí tuhle dal na ulici pusu, po deseti letech manželství! Kdy jsem ji naposledy dostala já?
Konec! Takhle uvažovat nesmíme. Samota totiž nemusí být deprimující.
Nedávno časopis Psychologie zveřejnil výsledky výzkumu Londýnské univerzity, který si kladl za cíl zjistit, jaký má samota vliv na psychiku. Vědci zpovídali 4500 žen a mužů mezi 40 a 65 lety. Výsledek? Ženy, které zůstaly samy celý život, jsou spokojenější, vyrovnanější a zdravější než ty vdané či rozvedené. Neboli: čím delší samota, tím větší psychická pohoda.
Zato u mužů jsou výsledky opačné. „Ukázaly, že zatímco pro duševní i fyzické zdraví a pocit vyrovnanosti je u mužů partnerský vztah zcela zásadní, u žen je tomu naopak,“ vysvětluje vedoucí výzkumu Michaela Benzevalová. A potvrzuje, že rozpad vztahu přivádí ženy do daleko obtížnější situace. Na rozdíl od mužů se propadají do nejistoty často až na několik let.
Ženská samota, mužská samota
Jak to, že jsou odlišné? Ale to je přece prosté – pánové mívají víc koníčků. Stačí zajít na fotbal, na hokej, zahrát si s kolegou tenis. Že večer není nic v televizi? Tak jdou na pivo. Buď se při něm dají s někým do řeči, nebo taky ne, pokud se jim nechce. Jsou ale mezi lidmi, s nimiž mají něco společného.
Poučme se od nich.
„Ženy, které se cítí osamělé, obvykle říkají, že nemají kam jít, kde se seznámit. Nejde přitom ani tak o seznáme-
ní s muži – hledají i přítelkyně, s nimiž by mohly o víkendu na výlet nebo do divadla,“ říká Zdena Prokopová.
Rozvedené nejdříve projdou obdobím, v němž hlásají, jak jsou rády, že jsou ‚konečně samy‘. Nemusí žehlit košile, cestou z práce se stavovat pro čerstvé rohlíky. „Pak si začnou hledat koníčky, sportovat, chodit do různých kurzů. Cítí, že potřebují svůj život nějak změnit,“ líčí Marie Vavroňová. Počáteční radost ze změny však časem mizí. V jazykovém kurzu nepotkaly nikoho, kdo by je pozval na kafe, ve fitcentru je to dřina, a pro koho se trápit? Doma je sice smutno, ale klid...
„Poté, co jsem se v jedenačtyřiceti rozvedla, jsem prošla půlroční euforií hubnutí, kurzem břišního tance a němčiny, nechala jsem si udělat melír, umělé nehty a začala jezdit na výlety s klubem turistů,“ směje se Jana Stejskalová, obchodní zástupkyně firmy ze severu Moravy. „Pak přišel pocit, že je to všechno k ničemu, protože jsem stejně stará, tlustá a nemožná, a že v tomhle věku už jde jen o to, nějak to doklepat k smrti. Dnes, po pěti letech, bych si za to, jak jsem marnila čas, naplácala,“ přiznává. Žije sama, ovšem má partičku kamarádek, se kterými vyráží na exotické dovolené. „Už mi nepřipadá nic divného na tom, když ženy jedou na dovolenou bez mužů. Ostatně mám pocit, že v zájezdech je v poslední době častější ženská dvojice než manželský pár.“
Babičky, co nemají čas
„Až zestárnou dnešní třicátnice, budou jiné, než jsou nyní jejich šedesátileté matky,“ upozorňuje Tamara Tošnerová, lékařka psychiatrické ambulance pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. „Ty byly vychovány ve stereotypní představě ‚můj život rovná se moje dítě‘. České ženy se mnohem více upínají na své dospělé děti, než je běžné v jiných vyspělých zemích. U nás se považuje za samozřejmost, že když potřebujeme pohlídat děti, zavoláme babičku. Pro babičku to nemá být povinnost, má přece svůj život, své zájmy. Za vnoučaty by měla přicházet, když se jí chce nebo když ji rodina pozve na návštěvu. Ale proč se automaticky předpokládá, že babička má vždycky čas na hlídání? Protože přetrvává přestava, že staří lidé nemají co dělat.“
Jenže pak vidíme party fešných turistek ve sportovních botách a s batůžky na zádech, které houfně a s viditelným gustem přijíždějí objevovat krásy Prahy. To jsou také šedesátileté vdovy. Ovšem ze Skandinávie, Německa, Rakouska...
Časopis Newsweek před dvěma lety věnoval značně stránek faktu, že američtí obchodníci se stále víc zaměřují na potenciální zákaznice z řad osaměle žijících žen. Vznikly už například stovky cestovních agentur specializovaných výhradně na ně. Názvy mluví za všechno: Menopausal Tours, Journeywomen, Adventurewomen. Další prestižní časopis, Forbes, rok co rok zveřejňuje seznamy hotelů a míst k rekreaci vhodných pro osamělé ženy. Pozor, nejde o místa určená k seznámení s pány! Sem jezdí sebevědomé ženy, které by nepřipustily, aby jim partnera hledal někdo jiný. Nejsou přece opuštěné a osamělé – jsou to spokojené sebevědomé ženy, které prostě z různých důvodů žijí samy. A to je velký rozdíl. Nahrává jim přirozeně i to, že se dožíváme stále vyššího věku v lepší zdravotní formě. No a ještě něco, co připomíná doktorka Tošnerová: „Žena je zvyklá se o manžela starat, a když jí zemře, jako by jí odpadla starost a práce.“
Sama, ale ne osamělá
Bojím se, že na stará kolena budu sama.
To je častý důvod, proč ženy žijí s partnerem, s nímž si v podstatě nerozumějí. To v lepším případě. V horším žijí s tupcem, který je psychicky nebo fyzicky týrá, ale ony ho neopustí právě z obav ze samoty.
Je však rozdíl být sama a být osamělá. Osamělá může být i provdaná máma dvou dětí. Ženy říkají ‚lepší někdo než nikdo‘, protože mají nízké sebevědomí. Právě ve stáří se nekvalitní vztah stane ještě nekvalitnějším. „Není to tak, že lidé, kteří společně zestárnou, by si začali víc rozumět. Začnou si ještě víc lézt na nervy,“ varuje lékařka.
Tomu všemu se však dá předejít. Je tady totiž šance, že dnešní třicátnice budou první generací českých žen, které prožijí své stáří jinak než jejich mámy a babičky. Rozbourají mýtus o starých opuštěných a politováníhodných stařenách. Ten totiž existuje. Takhle ho popisuje Tamara Tošnerová ve své knize Průvodce stereotypy a mýty o stáří: „Řada přísloví, lidových pověr a pohádek odráží strach ze starých lidí, především osaměle žijících žen. V pohádce bratří Grimmů o perníkové chaloupce čtenář drží palce Mařence, která pro záchranu bratříčka posazuje starou čarodějnici na lopatu a vkládá ji do pece... V pohádkách mnoha zemí se stařeny zdají být nápomocné a laskavé, ale končí jako zlověstné čarodějnice přesně podle přísloví ‚Kam čert nemůže, nastrčí bábu‘.“
Sama doma...
Dobrá zpráva: na samotu se lze připravit tak, aby pro nás nebyla depresivní, ale příjemná. Psychiatrička Tamara Tošnerová, která se problémy souvisejícími se stárnutím zabývá léta, tvrdí, že začít můžeme klidně už ve třiceti.
- Jestliže bydlíte ve třetím patře v domě bez výtahu, měla byste uvažovat o stěhování. Přijde den, kdy tam prostě nevylezete.
- Pokud rodinné auto řídí výhradně partner, rychle si udělejte řidičák.
- Hýčkejte si své přátele, noví se hledají obtížně. Nevolejte kamarádkám jenom tehdy, když něco potřebujete, zajímejte se, co potřebují ony.
- Nepořizujte si děti výhradně proto, aby se o vás ve stáří měl kdo postarat. Nefunguje to. Pořizujte si je proto, že po nich toužíte.
- Opakujte si, že vaše děti nebudou navždy nejdůležitějším bodem vašeho života. Pokud od vás v dospělosti něco budou potřebovat, pomozte jim, ale jinak si žijte dál svůj život.
- Mějte své zájmy. Žena, která tvrdí, že práci má k tomu, aby si vydělala na to, co ji těší, není možná takový blázen, jak se vám momentálně zdá.
- Zdokonalujte se v práci s počítačem, i když máte zaměstnání, kde ho nepotřebujete. Internet vás udrží ve spojení se světem, i kdybyste byla sebevíc osamělá.
Samota v číslech
48 % českých manželství (33 000 párů) skončilo
v roce 2003 rozvodem, což je nejvíc od 1. světové války
40 % rozvádějících se mužů a 30 % žen je ve věku nad 40 let
- přibývá vdov, jelikož ženy se dožívají vyššího věku než muži: ve věkové skupině nad 65 let je 870 000 žen, ale jen necelých 550 000 mužů
Autorka je redaktorkou MF DNES
