Plavání s dětmi pohledem babičky
Se zájmem jsem si přečetla blog Míši Kašparové o prvních dojmech z plavání s malými dětmi. Její prvotní ‚rozčarování‘ z tanečků ve vodě s písněmi na rtech a z plačících dětí je nic ve srovnání s pocity mými, tedy babičky na plavání s malými dětmi, byť jen v roli pomocné síly, a nikolivěk cachtající se stařeny v náručí s miminem.
|
|
Pro jistotu předesílám, že jsem docela ochotná hlídací a hodně milující babička svých dvou vnoučat (5 a 2 roky). Jen to plavání…
Přesto jsem se uvolila, že na plavání pojedu a budu dělat pomocnou sílu svému zeti, protože rodná matka zmíněných dětí měla jakési neodkladné pobíhání po úřadech. Každé z dětí plave v jiném kurzu, kurzy na sebe časově navazují. Moje role: připravit na plavání první dítě (otcové mají totiž šatničku, do které se s bídou vejdou sami), tzn. vyčurat (jdeme čurat hned, tenhle nočník si neber, ten tady má holčička…), svlíknout, důkladně osprchovat (osprchuju tě sama, voda není teplá, studená… je prostě akorát), postarat se o navlečení do plavek, předat otci, který se ve vodě postará o písně, tanečky a plavání do srdíčka, mezitím hlídat neplavající dítě, v tomto případě mladší Magdalenu, neustále jí odpovídat na otázku „ploč eště neplavem, kde je Adámek, PLOČ?, hrát si s ní v herně, zavčasu ji připravit do bazénu (tedy vyčurat, svlíknout, osprchovat – já sama…), u bazénu převzít Adama a předat Magdalenu.
Ono to takhle nevypadá nijak dramaticky a každá pomocná síla to musí zvládnout v pohodě, ale…
Já jsem nějak zapomněla, že ve sprchách a v šatnách bude teplo, nevzala jsem si vhodné oblečení, nepočítala jsem s tím, že když budu děti sprchovat, můžu se zmáčet. A že děti mohou být nenaložené. A že tam v těch poměrně malých prostorách bude poměrně hodně matek, otců, babiček, ba i dětí…
Adama jsme po cestě na plavání vyzvedávali ve školce. Už tam bylo patrné, že zrovna nemá nejlepší den. Proto mě snad ani neudivilo, že když šel z bazénu, oznámil mi, že není můj kamarád (chtěl ještě plavat s potápěčskými brýlemi). Dál mi vysvětlil, že nechce jít do dámské šatny, že to takhle nikdy nedělá…
Magdalena na mě ve snaze se sama osprchovat otočila sprchu, poté mi vysvětlila, že jsem ji měla namazat jiným mazáním, že česat se nechce a chtěla by jogult s piškotkama a přesnídávku jíst rozhodně nebude.
Nejdřív jsem měla v úmyslu se poptat, jak to tak ty maminky s více dětmi na plavání zvládají, ale pak jsem usoudila, že lepší nevědět. V šatně i ve sprše bylo vedle přítomných osob ještě tolik pokynů a pláče, že to snad ani nemělo smysl. Usoudila jsem, že asi horko těžko.
No snad to za to seznámení se s vodou stojí. Ale přece jen – fakt by mě zajímalo, jak se to dělá, plavou-li víc než dvě děti.
