Když se někde nadnese téma, že jsou ženy, které nechtějí mít děti, lid je pobouřen. Tisíce komentářů v diskusích, plamenné výroky o nesplněném ženském poslání. Když ovšem takzvaně splníte své poslání, stanete se matkou a vyrazíte mezi ten samý lid s kočárkem, máte blízko k obtížnému hmyzu.

Nebýt nízkopodlažních tramvají, pravděpodobně by se žádná pražská matka nedopravila tam, kam se chystá. Spoléhat na pomoc někoho cizího se neosvědčuje. Umím mluvit a umím požádat, ne že ne. Většinou je ale kolem mě na peroně prázdno, jako bych schovávala po kapsách vyzrálý romadúr. Lidé velice nenápadně procházejí okolo se sklopenou hlavou, abych si netroufla je oslovit. Nebo, to mám nejradši, se na poslední chvíli nacpou k otevírajícím se dveřím a rychle zmizí uvnitř. Na eskalátor v metru odmítám vkročit úplně, to je sebevražda. Zajímavé je, že pokud už mi někdo nabídne pomoc, je to žena. Několikrát se mi také stalo, že jsme si pomohly dvě matky navzájem, samozřejmě za aktivního přihlížení ostatních. Kdo z vás ví, kterou linkou jezdí gentlemani, ať mi dá prosím vědět.

Nedávno mi jeden pán v nákupním centru dotčeně vyčetl zdržení na pohyblivém pásu, který se náhle a bez varování zastavil. Víte, jak jsou tam ty drážky, aby se vozíky nemohly rozjet a ujet? Nevím, co ho rozezlilo natolik, že si nevšiml, že mám před sebou pevně zaseknutý košík s dítětem a potravinami, s nímž nešlo hnout. Mou prosbu (Nemohl byste mi radši pomoct?) ignoroval (Já, pani, spěchám, víte?), protáhl se kolem a svižným krokem se vzdálil. Ano, pak jsem byla trochu sprostá. (Citovat nebudu.)

Za dobrodružstvím se matka nemusí vydávat ani na nákup, ani do MHD. Stačí prostá chůze. Vzkažte prosím všem, co znáte, že kočár nejsou slalomové lyže. Snad přestanou mít dojem, že je jednodušší nechat se objet než udělat krok stranou. Městským úřadům můžeme s předstihem prozradit, že kočárek se nemůže proměnit v teréňák jako robot v reklamě a že při přejíždění nahrnutých hromad sněhu na kraji chodníků hrozí vyklopení jejich malého, nedávno vítaného spoluobčánka. A pejskařům, kteří dodnes nesbírají pevná ani jiná hovínka svých psích přátel, zřejmě nikdy nikdo nepřijel do předsíně s aromatickým předním kolečkem.

Nejsem žádná propagátorka kultu matky. Nepotřebuji být obdivována, vzývána do nebes, zahrnována výhodami. Ke štěstí mi bohatě postačí špetka ohleduplnosti. Děkuji předem!

Další blogy naleznete v sekci Marianne bloguje.

Tisk článku | Poslat článek