Mám pro vás špatnou zprávu – české matky si své mateřství neužívají. To je důvod, proč tohle píšu. Je mi jich líto. Péče o dítě a výchova se mění v celodenní boj kdo s koho. A dospělí bezradně podléhají. Trápí se. A nakonec volají mě, psychologa.

0 až 1 rok: Výchova není tortura

Jen co přijdeme z porodnice, dítě chováme, když zapláče. Možná jsme zapomněli na instinkty. Nebo jsme přestali snášet dětský křik.

Typická rodina velmi brzy zavede první ze sebezničujících rituálů: dítě večer tři hodiny pláče a rodiče si ho předávají z náruče do náruče podle toho, kdo má víc sil, nemusí na WC a stihl zhltnout večeři. A dospělé ani nenapadne, že většinou dítě pláče právě proto, že je v náručí.

Na módu se vykašlete
Móda je pro nás důležitá. Přestože je to v náš neprospěch, a hlavně v neprospěch mimina.
Kojenci mají ponožky, které se jim zařezávají do nohou, a džíny lacláče, které jim při každém pohybu lezou nahoru, odhalují lýtka, a maminky upravují a upravují, aby dítěti nebyla zima. Kdyby mu daly dupačky, ušetřily by si plno starostí a zbytečných pohybů a dítěti by bylo mnohem líp. Dnešní kojenecká a batolecí móda dětem nepřeje. Nebo si myslíte, že se dobře spí, když vás do zadku tlačí zcela nesmyslné kapsy módních džín?


ZLATÉ PRAVIDLO PRO MIMINA:
Nechce se stále chovat. Šestinedělní novorozenec potřebuje teplo, pevnou podložku, klid, a hlavně své známé, bezpečné místo.

3 až 5 let: Kdo je tu šéf?

Dítě je dnes středem mikrosvěta rodiny. Jenže jednou nebude středem makrosvěta.

Ve své poradně matkám často říkám: „Stačí zapojit zdravý selský rozum!“ Protože co děti umějí nejlíp? Manipulovat. Ještě vyčurat, ještě napít, ještě pohádku… A hlavně magická věta, která všechno zařídí: „Mám hlad!“ Máma skáče, jak si dítě píská. Co z toho vyleze? „Nemám tě rád, nechci tě, jsi zlá…“ Takhle častují své matky děti, když jim nekoupí v obchodě to, co si přejí. Jedna klientka mi vypravovala, jak na ni její pětiletý synek křičel u pokladny: „Ty jsi úplně pitomá, že nevíš, jaký mi máš koupit pití!“ Klidně i přede mnou děti mámu oslovují ‚mámo blbá‘, ‚mámo musíš‘. Už neslýchám ‚maminka‘ a ‚tatínek‘. A batole i předškolní dítě matku bouchne, škrábne, kousne. A matka jen bezmocně domlouvá.

ZLATÉ PRAVIDLO PRO PŘEDŠKOLÁKY:
Šéf jste vy. Vy určujete, jak to bude chodit doma i na pískovišti. Teď víc než kdy jindy dítě potřebuje vaši důslednost a pevné hranice. Žádné smlouvání, natož odmlouvání.

6 až 16 let: Řekněte dost!

Jak je možné, že mi matka řekne, že její šestnáctiletý syn je pro ni celoživotní balvan na noze? Je to důsledek výchovy.

Už neví, kudy kam. Ona se přece obětovala a dělala pro své dítě všechno. Jenže sebeobětování vede k vyčerpání a to vede k zášti. Kde to začíná a kde to může skončit? Prvňák by nešel do školy v neznačkovém oblečení. To nemá ze své hlavy, to jsme ho naučili my. Dospívající dcera využívá celou rodinu. Nic nedělá, jen své povinnosti do školy a její věčně špatná nálada kazí domácí pohodu. Pokaždé se na ni čeká u oběda a nikdo si netroufne začít jíst bez ní. Natož jí říct ‚umyj nádobí!‘. Skoro dospělá dcera nezdraví matku, nebaví se s ní, pokud něco přijme, musí to být pověšené na klice jejího pokojíčku, kam nikdo nesmí. Řekněte dost, dokud je čas.

ZLATÉ PRAVIDLO PRO MALÉ I PUBERŤÁKY:
Vaše dítě musí chápat slova ‚musíš‘ a ‚nesmíš‘. Těchto slov se nebojte. Není pravda, že narušíte dítěti osobnost. Nevychované dítě možná naruší osobnost vám.

Tisk článku | Poslat článek