Nikdy by mě nenapadlo podezírat z chytrosti městského pochůzkáře (tak začínala) nebo paní z bulváru. Že patří mezi dvě procenta nejinteligentnějších Čechů, vás netrkne, ani když si povídáte. Helena Kahnová totiž mluví tak, jak jí ‚zobák narost‘. Škatulkuju, moje chyba. Domluvily jsme se, že se sejdeme u nás v redakci.

Přijela včas a trefila, což mě překvapilo, protože každý, kdo k nám jede poprvé, bloudí a má zpoždění. „To víte, vždyť jsem policajt,“ smála se. Vůbec jsme se dost pobavily. Ale když jsem rozhovor přepisovala, zjistila jsem, že napsat ho zas taková legranda nebude. Helena se totiž víc směje, než mluví. Netrousí žádná přesahová moudra, která máte rádi, mluví naopak stručně a věcně. Často používá slova príma, strašně fajn a sranda. Napadá mě, že kdybych něco provedla a ona mě vyslýchala, řekla bych si: Ty budeš asi ten hodnej.

Když čtu Agathu Christie nebo jinou detektivku, snažím se uhádnout, kdo je vrah, a nikdy na to nepřijdu. Jak to děláte, že na to přijdete?
To je různé. Někdy si sednu, zapálím si cigárko a přemýšlím. Jindy na to přijdeme tak, že to probíráme s kolegy. Prostě si nějakým způsobem srovnáváte, co jste se dozvěděla, a snažíte se to rozmotat. A když přijde ten poslední impulz, najednou se vám to samo spojí a máte to.

Takže spojujete nitky. Musíte být chytrá… Jaké máte IQ?
Nevím to přesně, měřili mi ho už dávno, ale je to něco přes sto třicet. Vím, že to není málo, ale jestli se tomu dá říkat hodně, to nevím.

Chcete říct, že vás s touhle inteligencí bavilo pracovat v bulváru?
Jasně! Byla tam strašně prima parta.

Jak jste se tam dostala? Nějak mě nenapadá oslí můstek mezi želízky a propiskou…
Nabídla mi to kamarádka novinářka, která mi jednou řekla: hele, vidím, že už máš policie plné zuby, a my zrovna zakládáme noviny, tak pojď k nám, bude sranda. A byla.

Celý článek si přečtěte v listopadové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek