Žena Marianne Nancy Wake – nejlepší špionka všech dob
Letos zemřela žena, která dostala snad všechny medaile za válečné hrdinství. Když Nový Zéland, odkud pocházela, s medailemi víc než padesát let otálel, nechala se slyšet, že balí kufry a že si „medaile můžou strčit tam, kam si opice schovávají oříšky“.
|
|
Krásná a odvážná Nancy byla všechno, jen ne poslušná dívka z dobré rodiny. Po mamince zdědila sice tvrdý přístup k sobě i k životu, ale po otci zas dobrodružnou povahu a neposednost. Když byla malá, opustil otec bez jediného slova matku i jejich šest dětí, prodal jim dům nad hlavou a jel dělat kariéru do Hollywoodu. Už ho nikdy neviděla. V šestnácti letech utekla z domu a podle svých slov se rozhodovala mezi dráhou novinářky a prostitutky. Podle ní v těchto profesích zas tak velký rozdíl nebyl. Naštěstí vyhrála žurnalistika, protože jako velké plus s sebou nesla její milované cestování.
Když zdědila peníze po tetě, odjela do New Yorku a Londýna, kde se novinářkou skutečně stala. Z Paříže pak psala o situaci v Evropě, a protože jí Hitlerova politika nedala spát, rozhodla se zapojit do odboje. Říkala, že nevidí důvod zůstávat doma a plést mužům kukly. Její kolega z odboje o ní později řekl, že byla velmi, velmi ženská, ale jen do momentu, kdy se přiblížil boj. Pak ukázala odvahu za pět chlapů. Ve válce toho dokázala tolik, že by na to ani rota mužů nestačila – dělala kurýra pro francouzský odboj, organizovala útoky na Němce, ujela osm set kilometrů na kole jako kurýr po severu Německa, pomohla utéct několika tisícovkám lidí a holýma rukama zabila člena SS, když hrozilo, že objeví skupinu lidí, které vedla do bezpečí.
Ve svých útěcích byla tak úspěšná, že jí nacisté přezdívali Bílá myš – vyklouzla prostě odevšad. Načas se musela ztratit do Anglie, ale za chvíli se do Francie opět vrátila – padákem. Na seskok si vzala své nejlepší šaty a do batohu lodičky. To aby ji nepřítel mohl považovat za prostitutku, kdyby ji náhodou po seskoku potkal. Její manžel ale takové štěstí neměl, v roce 1943 ho popravilo gestapo.
Po válce ji vládci všech spojeneckých zemí ověnčili metály, jen její rodný Nový Zéland ani Austrálie ne. Podruhé se vdala a začala pracovat pro britskou rozvědku při ambasádách v Paříži a Praze. Na stará kolena se odstěhovala do Londýna, kde se osobně princ Charles postaral o to, aby měla dobrou péči. Zemřela v necelých 99 letech a o jejím životě vzniklo několik knih a filmů. Inspirovala i tvůrce filmu Charlotte Gray s Cate Blanchett v hlavní roli.
