Myslíte si, že i peníze mohou za to, čemu se dnes říká ‚krize rodiny‘?

Ženy nikdy v historii nevydělávaly tolik jako dnes. Jsme z toho vykolejeni všichni, protože tradiční model, kdy žena existenčně potřebovala muže, zkolaboval. Dnes jej potřebuje asi tak jako ryba koloběžku, abych parafrázoval text jedné písničky od U2. A určitě je to tak dobře. Jenže kvůli tomu zároveň pominul jeden z tradičně a historicky důležitých důvodů, proč jsou dva spolu. Že jeden druhého potřeboval. Takže co nám tam zbývá? Láska! A to je trochu malér. Sociologové v této souvislosti mluví o takzvaném čistém vztahu. Čistý vztah je ten, kdy jeden od druhého nic neočekává a je s ním zcela dobrovolně. Na takovém vztahu se ale dost blbě staví rodina.

Jen z lásky se žít nedá?
Láska se stala diktátem, dokonce bych řekl primární ideologií naší doby. Není to dobře. Za prvé je zavalena příliš vysokým očekáváním, za druhé je pro rodinu typické, že spolu bojují emoce s racionalitou. Od nákupu mýdla po výchovu dětí. A co je racionálního na lásce? A co je laskavého na racionalitě?

Tak spolu nakonec budeme žít třeba kvůli dětem. Touha po dětech je pořád stejná, nebo ne?
Zdaleka ne tak silná jako v minulosti. Navíc už to nejsou existenční důvody, které nás vedou k tomu, abychom děti měli a ty aby se o nás jednou postaraly. Hledáme v tom spíše jistou estetiku a také smysl života. Hrozně dlouho hledáme, abychom nakonec zjistili, že smysl života je v dětech. Tedy mimo nás samotné. Takhle ten trik funguje a je to skvělé. Mně tahle ideologie pomáhá. Mám syna a mám splněno, znám svůj smysl. Zároveň si myslím, že od života nemůžeme čekat víc, než co jsme měli právě jako děti.

Jak to myslí, si přečtěte v listopadové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek