Když se nás kamarádek setká víc než pět, vypadá to občas jako o velké přestávce na střední škole. Tedy hlavně když se bavíme o sexu. To je najednou místnost plná ‚sexuálních bohyň‘, které (svým) mužům plní všechna přání, až těm nebožákům lezou oči z důlků. Zazní nabubřelé věty jako: „Vezmu si ho do parády, a když s ním konečně přestanu, tak vůbec neví, čí je.“ Nebo takové, kterými dotyčná naznačuje, jaká je nenasytná samička: „Měla jsem pět orgasmů při jednom čísle – a on to vydržel pět hodin!“

Vždycky se při té exhibici královsky pobavím. Jednou jsem se nechala slyšet, že se mi do sexu už měsíc chce asi jako psovi do pastvy. A najednou – ha! – domnělé sexuální dračice začaly kývat na souhlas: i ony jsou v poslední době nějaké unavené a jsou rády, když se pomilují jednou do týdne. Je to jako kouzlo. Ukážete vlastní slabiny jako jezevčík břicho a najednou se i ostatní ‚odkopou‘. To mi vrtalo hlavou a říkala jsem si, proč ženy pořád chtějí oslňovat jiné ženy. Proč se pořád navzájem vytahujeme, jak máme vysmýčenou domácnost, v posteli supermana, který taky závratně vydělává a ve volných chvilkách čte Turgeněva, a nádavkem ještě geniální děti? Samozřejmě že si tu a tam nezapomeneme povzdychnout, jak nás na ulici neustále ‚otravují‘ muži s nějakými těmi nabídkami k sňatku! Před kamarádkami jsme upřímné a umíme si pomáhat. Ale cizí ženy jsou pro nás ‚podezřelí živočichové‘, před kterými je třeba mít se na pozoru! Soupeřením a rivalitou se navzájem hecujeme a snažíme se být dokonalé, pokud možno 24 hodin denně a sedm dní v týdnu. Což je dobře i špatně zároveň.

V listopadové Marianne si přečtěte, proč tomu tak je.

Tisk článku | Poslat článek