Věty, které zaslechne, a mizí
Konečně potkáme muže, který se nám zamlouvá. Zatímco už si v duchu zkoušíme jeho příjmení, on najednou hop – je v čudu. Pak se čertíme, že jsou muži bídáci, kteří se děsí závazků. Přitom si za to můžeme samy! Už víme proč.
|
|
Věty, které zaslechne, a mizí
Při slovese oženit se slyší mnoho mužů platit. Ale vědí, že za odevzdání kasičky jim ponožky nikdo prát nebude. „Je přece rovnoprávnost,“ rozdurdíme se. Muž se bojí, že bude muset vysvětlovat každou chvilkovou nepřítomnost a nechat si schvalovat jednotlivé vycházky. Vyvstává mu ledový pot na čele při představě, že začneme pálit zprava zleva:„Na co právě myslíš?“
„Kam (zase) jdeš?“
„Kde jsi (zase) byl?“
„Cos tak dlouho dělal?“
„Proč jsi mi nezavolal nebo alespoň nenapsal esemesku?“
Nedělejme jim z domova policejní služebnu.
Jaké výhody našel muž v ‚manželském balíčku‘
V dobách, kdy klíčem k ženskému klínu býval oddací list…O Trofej panenství (alespoň oficiálně)
O Exkluzivní právo na sex, který jinak nebyl jinde k mání, pod heslem ‚manželská povinnost‘
O Vyhlídku na následníka trůnu, jenž bude pokračovat v životním díle ženicha (‚kariéru‘ tehdy nedělal jednotlivec během několika let, ale dynastie v průběhu generací)
O Doživotní, bezplatné zajištění soukromou kuchařkou a správkyní domácnosti
