Mám doma velkolepý portrét pradědečka padlého v první válce, a taky hodiny, které se zastavily, když umřela babička. Mám doma spoustu fotek roztomilých dětí a krásný portrét tchyně od jednoho zamilovaného ženatého pána. Věci, které se k sobě zdánlivě nehodí, ale přesto bych je ráda měla všechny na očích. Co s tím?

Místo pro galerii

Univerzální rada zní: sebrat všechnu odvahu, nebát se odvázat a pustit se do hledání. Jestli totiž něco dodá interiéru skutečnou osobitost, jsou to obrazy, zrcadla a rámy – a je úplně jedno, jaká je jejich tržní cena. Pokud je budete vybírat srdcem, stanou se vaším největším pokladem. Jsem přesvědčená, že potenciální rodinnou galerii má doma úplně každý. Může to být stěna v předsíni, nad nebo pod schodištěm, volná zeď v kterékoli místnosti nebo třeba obrovská nudná plocha posuvných dveří vestavěné skříně či klasika: dveře od lednice. Pokud na nich visí kresby vašich dětí, určitě je nevyhazujte – jen se je pokuste přeskládat tak, aby jako celek působily harmonicky. Není to těžké – pro věšení obrazů i kreseb platí jen pár jednoduchých pravidel.

Pravidla jsou tady na to…

Než vám řeknu pravidla pro věšení obrazů, ráda bych, abyste je četla s rezervou. Něco jiného je totiž instalace v galerii a něco jiného hra s obrazy doma v obýváku. Vaše obrazová kompozice by měla působit opravdu jako hra – kultivovaně, logicky, ale přesto neformálně. Doufám, že i vy souhlasíte s myšlenkou, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala! Proto si obecné zásady přečtěte, zkuste je dodržet a pak je klidně shoďte výrazným rušivým elementem, který dá výsledku právě ten správný šmrnc.

Jak postupovat při vytváření rodinné galerie, si přečtěte v listopadové Marianne.

Tisk článku | Poslat článek