„Pánbůh nám děti nedal. Asi ví proč.“

Jaromír Bosák, sportovní komentátor, 46 let
Alena Bosáková, manažerka farmaceutické firmy, 45 let
manželé třiadvacet let

Potkala jsem v životě velmi málo manželů, kteří byli takoví pohodáři jako Bosákovi. Manažerka farmaceutické společnosti Alena a televizní komentátor Jaromír jsou spolu jedenadvacet let. Mají se hodně rádi, a i kdyby se k tomu sami nepřiznali, poznáte to během pár minut rozhovoru. Děti chtěli, ale jak říká Jaromír, nebylo jim dáno. Aleny se prý kamarádky kdysi ptaly, jestli neuvažovala o tom, že by od manžela kvůli rodině, kterou si vždycky přála, odešla. Nikdy ji to ani nenapadlo.

Oba jsou hodně zaměstnaní. Shodují se, že mají skoro víkendové manželství. Bydlí spolu ve velkém domě na okraji Prahy a v některých dnech se ani nevidí. Jaromír někde komentuje, Alena se jako manažerka vrací domů mezi pátou šestou, někdy pozdě večer a občas i ona jezdí na služební cesty. „Ale víme o sobě. Třeba ráno voní v kuchyni káva nebo Alenin parfém,“ říká Jaromír. Žijí tu s nimi dvě kočky a další dvě si k nim chodí pro dobroty. „Máme je místo dětí,“ směje se Alena, když černý kocour vyskočí na pult mezi kuchyní a obývacím pokojem a dostane do misky pribinák. Pak trochu zvážní. „Rok jsem se velmi snažila a pak se vyrovnávala s tím, že to nejde. Chtěla jsem mít vždycky alespoň tři. Víte, my jsme čtyři sestry a všechny kromě mě mají děti. Jaromír mě ale naučil problém, který nejde vyřešit, vypustit z hlavy,“ konstatuje. S tím, že nebude mít děti, se smířila postupně. Nevzpomíná si, že by se najednou například vrhla na práci nebo si našla nějakou ‚náhradní‘ činnost. „Pravda, zaměstnání jsem v tu dobu změnila, to mi trochu pomohlo odejít od problému, ale on zkrátka nějak sám postupně vyšuměl,“ říká. O adopci uvažovala, ale manžel ne. „Pánbůh věděl, proč nám děti nenadělil,“ směje se na to Jaromír. A Alena se ohradí: „Že to říkáš zrovna ty, neznaboh. Já vím! Protože se ti to hodí.“ Všechno to je vyřčené se smíchem. O tématu, které je velmi citlivé a některé bezdětné páry trápí do konce života, dokážou mluvit otevřeně a s nadhledem.

Přiznávám otevřeně

„Já jsem strašně neměl rád dobu, kdy jsem byl dítě. Hrozně mě štvalo, že se ke mně dospělí chovali jako k malému. Takové to ,tys nám ale zase vyrostl, zlobí paní učitelka‘ jsem nesnášel. To byly příšerné věty. Přiznám se, že smířit se s tím, že vlastní děti mít nebudeme, bylo pro mě asi daleko snazší než pro Alenu,“ říká Jaromír. „Budou mě za to kamenovat, ale já třeba velmi špatně snáším dětský pláč. Když letím letadlem, mám vždycky štěstí na matku s malým dítětem. Jako onehdy cestou do Dubaje, užil jsem si šest hodin dětského řevu,“ říká s nadsázkou. „To je proto, že nemáme vlastní, to bys byl zvyklý,“ reaguje Alena. „Víte, kdybychom děti měli, asi bych se k nim choval jako k dospělým. Byl bych nejspíš hodně přísný otec,“ doplňuje Jaromír .

Máme jasno

Oba se shodují, že výhodou bezdětného manželství je méně důvodů k hádkám. Nemusejí se dohadovat „po kom to dítě je“ a odpadá i stav, kdy vás děti rozčílí a vy pak nervozitu přenášíte do vztahu. „Ale zase máte víc času sledovat toho druhého. To taky není úplně dobře,“ usmívá se Jaromír. „A to my právě řešíme tím, že spolu moc nejsme. Pořád se na sebe těšíme. Nehádáme se,“ dodává.

Jaromír se rozpovídá i o dalším bonusu. „Možná mě někdo odsoudí, že to řeknu takhle naplno, ale bez dětí nemáme problém s penězi. Oba slušně vyděláváme a položka ‚kroužky, škola apod.‘ odpadá. Ale zase se snažíme, jak to jen jde, pomáhat našim rodinám. Sestrám, rodičům, neteřím, synovcům,“ konstatuje Jaromír.

Podle Aleny je taky hodně důležité mít společné koníčky. A to Bosákovi mají, velmi rádi hrají golf. „Takže se nemusíme dohadovat o dovolených. My máme jasno, jede se tam, kde se dá hrát,“ říká Alena.
Bosákovi si zkrátka užívají život. A když se ptám, jestli se pořád milují, řekne Jaromír, že zamilovaný může být člověk sedmkrát do týdne, ale svou ženu má rád. To je pro něj mnohem víc. „Spojuje nás hluboké přátelství,“ shodují se oba.

Zbytek článku si přečtěte v listopadové Marianne. Podívejte se na video z focení Bosákových.

Tisk článku | Poslat článek