● Je to den, kdy se rok co rok chodí k manželovým rodičům. A neřešíme nic jiného, než ‚na co se těšíme v novém roce‘. Děti už to znají a mají připravený seznam. Docela je to baví.
— Magda

● Všechny návštěvy odbudeme během adventních nedělí. Byl to můj nápad a zavedla jsem ho už první rok po svatbě. Vánoce chci mít fakt v klidu.
— Monika

● Když jsme se s Jirkou vzali a bydleli v garsonce, místo návštěv doma jsme zavedli rezervaci v restauraci. Dneska máme třípokoják, ale do restaurace chodíme pořád. Přijdou rodiče, tchyně s přítelem, a protože jsme na neutrální půdě, vedeme neutrální řeči, takže nehrozí hádky ani výčitky.
— Líba

● Na Boží hod se scházíme celá rodina u nás doma, ale nikdy nevařím pro všechny, to bych nezvládla. Máme úmluvu, že každý něco přinese (včetně dětí od dvanácti let). Všechno se to dá na jeden stůl a pak už jen jíme a chválíme, co kdo napekl a navařil. Je to fajn. A ještě jedno pravidlo se dodržuje: nemluví se o penězích a nemocech.
— Marie

● Babička s dědou, tedy moji rodiče, to je ‚itálie‘. Štěkají na sebe skoro pořád. Takže já k nim jdu čtyřiadvacátého s manželem a dětmi, dáme jim dárky, vyslechneme nářky, povečeříme, a už se těšíme na další den. To si totiž uděláme Štědrý večer u nás doma. Děláme to tak už léta a dcery jsou spokojené a můj muž taky.
— Anna

Tisk článku | Poslat článek