Dodnes si pamatuju, jak probíhaly večeře na Ježíška u nás doma. To jsme se se sestrou ‚směly‘ obléci do krimplenových oblečků a následovat maminku ke stolu. Maminka na sobě měla róbu ušitou podle Burdy z roku 1978, tatínek se potil v otřesném obleku, z jehož nohavic vykukovaly… bačkory! Ke stolu jsme si sedli, jak kdo přišel, tatínek rozléval (doslova) víno na všechny strany, maminka ho okřikovala a sama neustále vstávala od stolu, aby odnesla talíře, přinesla polévku (kapra, salát nebo úplně zcestně hořícího františka). Na konec té ‚pohodové‘ večeře zazněla koleda a… šlo se umýt nádobí. Bez vyleštěných skleniček by totiž Ježíšek asi nepřišel.


Už tenkrát jsem si říkala, že až já budu mít rodinu, udělám to jinak. Elegantně a v klidu. Jenže tak nějak dodnes, a to mám tři děti a muže, úplně nevím, jak na to. A protože je nás takových možná víc, požádala jsem o pomoc znalce etikety Ladislava Špačka. Díky němu tak můžeme já i vy letos prožít štědrovečerní večeři jako aristokrati. Byť v paneláku.

Velká večerní, nebo malé černé?
Dlouhé róby klidně nechte na ramínku, k této příležitosti se hodí spíš koktejlky tmavší barvy, k nim pavučinkové punčochy a lodičky. Pánové by měli mít rozhodně oblek. Kravata není nutná, nenucený styl dovoluje do saka košili s rozhalenkou, avšak bačkory, nebo dokonce jen ponožky jsou zakázané. Tentokrát se musejí slušně obléct i děti. Ačkoli jste jindy benevolentní, trvejte nekompromisně na svém. Už i úplní mrňousové mají mít košili a kalhoty, aby si uvědomili jedinečnost sváteční chvíle.

Jak servírovat štědrovečerní večeři, si přečtěte ve vánočním speciálu Marianne.

Tisk článku | Poslat článek