Je naprostou pravdou, že četba zákonů je specifická disciplína a legrace si většinou užijete zhruba stejně jako na oslavě osmdesátin manželovy neduživé pratety. Právníci žijí z toho, že paragrafy jsou psány zvláštním jazykem a ve zvláštní lingvistické struktuře. Většina z nás jaksi intuitivně chápe, co se smí a nesmí, a do kontaktu se zákony se dostáváme buďto zprostředkovaně, nebo v krajních situacích.

I když si myslím, že nějaké základní právní povědomí by nám všem celkově prospělo, je docela riskantní spoléhat se na vlastní znalosti třeba při sepisování nájemní smlouvy. Určitě je ale dobré orientovat se v některých základních disciplínách, protože u těch vesměs platí, že na vaše práva k tíži někoho jiného vás obvykle onen jiný neupozorní. Doporučila bych seznámit se třeba se zákoníkem práce, protože v něm najdete zajímavé drobnosti – například podmínky nároku na studijní volno. Dost užitečný a celkem přehledný je i občanský zákoník. Diskuse nad jeho novým zněním by pro vás po přečtení mohla dostat úplně nový rozměr. Královskou disciplínou je pak samozřejmě naše ústava a Listina základních práv a svobod. Je to útlý a překvapivě čtivý text, který nabízí mnohá příjemná překvapení.

A jen tak na okraj: číst si v tramvaji Ústavu České republiky je docela sexy. Pokud vás nenapadá, o čem je řeč, vyzkoušejte to. Jednak se toho spoustu zajímavého dozvíte, jednak se možná i s někým zajímavým seznámíte. Ad libitum.

Tisk článku | Poslat článek