Co podle vás děti odvede od chuti zkusit drogy?
To je těžké říct. Podívejte na mě: já jsem byla absolutní odpůrce drog, alkoholu i cigaret. Začala jsem kouřit až v jednadvaceti. Nevím, jestli existuje nějaká správná prevence. Myslím si, že je to víc věc duše než informovanosti.

Jak to myslíte?
Tak, že strašit tím, co drogy zmůžou, není to, co děti od drog odradí. Myslím, že mladý člověk by měl být především pevný ve svém sebevědomí, mít jasné pevné názory…

To je ale v patnácti dost těžké!
Ano, ale to nalézání sebe sama nějakou dobu trvá a člověk by si měl připadat krásný i ve chvíli, kdy se tak úplně necítí. To objevování vlastního těla a různých slastných pocitů by mělo být co nejkultivovanější. Dneska je ta mladá generace takové pěkné zdravé stádo, které je hnané kupředu hlavně reklamní mašinerií, aby bylo povolnější. Tisíce věcí na ně volají ze všech stran, ať už je to reklama, styl zábavy… oni jsou vlastně hrozně nestyloví. Je těžké najít si něco, co by z něj jednotlivce vyčlenilo, a je to frustrující.

Ale teenageři se většinou chtějí ‚rozpustit‘ v partě. Nemyslíte, že ta ‚správná‘ parta, jako je třeba ve skautu, jim sebevědomí může posílit?
Tyhle party já řadím k těm správným zájmům, to je to nejlepší, samozřejmě. Tou nebezpečnou masovou kulturou jsem myslela to, že mladí lidé nemají prostor k vlastnímu sebevyjádření: pořád jim někdo diktuje, co všechno mají vlastnit a jak mají vypadat. To je nebezpečné.

Vašemu synovi je jedenáct. Co ho baví?
Teď si našel obyčejné jojo a začal s ním dělat různé triky. Je do toho úplně ustřelenej! Říkám si, že je to paráda, a kéž by mu to vydrželo. Přihlížím tomu, snažím se ho podporovat a zůstat kamarád. Což je pro mě jako rodiče těžký. Nevím, jestli jsem stoprocentně dobrá máma, kdo to může říct, ale vždycky se snažím uvažovat při výchově tak, aby z něj nebyl zmetek.

Přišla jste po devíti letech abstinence na skutečný důvod, proč jste s drogami začala?
Když jsem vyletěla do výšin slávy, měla jsem nejdřív pocit, že naprosto vím, co se svým životem. Najednou jsem byla na metách, kterých jsem chtěla dosáhnout – byla jsem slavná, bohatá, byla jsem mladá. Pak jsem ale zjistila, že jsem si ty sny takhle nepředstavovala. Myslela jsem si, že je všechno bezvadný, úžasný, svobodomyslný, ale ona to byla jenom práce, práce, práce a vytváření iluzí.

Vadilo vám, že z vás dělali produkt?
Ano. Viděla jsem, jak přišla vizážistka, fotograf, osvětlovači a říkala jsem si –  do prdele, my budeme dělat něco, co neexistuje. Někdo se s tím nekonfrontuje, ale já jo. Vždycky mi vadilo, když se špatný žvejkačky balily do lepších obalů. Já prostě raději vystupuji sama za sebe. Což ovšem obnášelo, že jsem musela spadnout, co nejníž to šlo.

Co vám ten pád dal?
Díky všem terapiím bezpečně dobře vím, co jsem za člověka, co mě kde pálí, kde mám slabiny. Nikomu nedoporučuju tenhle tristní několikaletej očistec, ale za sebe říkám – děkuju za něj. Už mě ale ničí o tom mluvit, jsem tak pořád vracená zpátky. Ráda bych o tom řekla něco nového, ale není co.

Tisk článku | Poslat článek