Děti přinášejí radost, dávají pocit štěstí a dojímají nás každým novým pokrokem, který v rámci svého objevování světa zvládnou. Ovšem stejnou měrou také platí, že moc nespí, někdy skoro vůbec. Hlasitě křičí, někdy skoro pořád. A od první lžičky masitého příkrmu i dost zapáchají.

Svého syna miluji, ale velice ráda ho taky odevzdám do jiné zodpovědné náruče a prchnu. Osud mi mé sobectví ovšem dává sežrat.

Zbožňuji návštěvy u svého zubaře. I přes objednání se v čekárně tradičně sedí hodinu i déle a člověk má tak plnohodnotnou výmluvu, proč zajistit hlídání, odejít a pak nerušeně sedět a číst si. Taková je alespoň idea. Poprvé můj odpočinkový plán zhatil chlapeček s pípající digihrou. Pak hladové miminko, jehož matka v ordinaci dostávala plombu, a prázdná hruď zoufalého otce mu neměla co nabídnout. Poslední návštěvu mi zpestřily dvě holčičky dohadující se, která z nich má v růžovém kufříku více plastových zvířátek s vypouklýma očima.
Cestu domů zvukově podbarvil chlapeček, který celých devět stanic opakoval nenenenenenenenenenenenenenenenene.

Kadeřnictví, to je ono. Oáza klidu, kam se chodí pro krásu a energii. Alespoň jsem to tak někde četla. Můj kadeřník, který si je šéfem a i jediným zaměstnancem, mohl mou touhu po tichu naplnit. Kdyby ho právě v mém termínu nenavštívila bývalá kolegyně, aby během působení barvy na mých vlasech probrala novinky v oboru. To by ani tak nevadilo, ale její roční dvojčátka nelibě nesla ztrátu výhradní pozornosti své matky a dožadovala se hlasitě jejího navrácení. V duchu jsem vzpomínala na reklamu, kde výrobce slibuje obarvení během tří minut. Takhle jsem musela čekat desetkrát tak dlouho, než bylo dvojčecí pěvecké duo odtlačeno za hranice slyšitelnosti.

Děti jsou zkrátka všude, kam dohlédnu a doslechnu. Odpočinek nehrozí. Jednu výhodu to ale má – člověku se v tu chvíli zasteskne po vlastním křiklounovi. Zejména proto, že jeho pláč se, na rozdíl od cizího, dá nějakým více či méně výchovným způsobem utlumit. A pak, díky mlíku, piškotu, suchému rohlíku, kočárku nebo nosítku, nastane (na malou chvíli vykoupenou například bolestí zad) to vytoužené TICHO.

Tisk článku | Poslat článek