Čtvrtek

Dnes si zajdu sama do restaurace. Pozdní oběd ve Phenix Restaurantu byl výborný, manažer restaurace si ke mně přišel na chvíli sednout a popřát mi dobré chuti. To by se mi s nějakým doprovodem určitě nestalo. Pak jsem se ovšem rozhodla, že na metro dojdu procházkou po Národní třídě. Sedmnáctého listopadu vpodvečer. Naštěstí mě švarný policista provedl davem.

Pátek

Volá kamarádka, že se pohádala s manželem a nemá doprovod na večerní společenskou akci. Jsem k dispozici. Není to sice úplně osamocená aktivita, ale přece jen doprovod nedělám běžně. Chce se po mně zejména to, abych se tvářila mile a mlčela – to díky svému zaměstnání výborně zvládám. Nakonec jsme si to skvěle užily, a přitom k tomu, abychom zábavu slušně opustily před půlnocí, jsme se nemusely ani navzájem nutit (jako je tomu někdy u našich milých).

Sobota

To půjde samo, mám školení Krav Maga. Mám-li chodit po nocích sama, musím se umět bránit. Jenže ouha, na několikahodinovém kurzu si tak maximálně uvědomím, co všechno se mi může stát. Chtělo by to roční trénink. Takže nezbývá než se udržovat v kondici, protože základem obrany je a zůstává dobrý útěk.

Neděle

Divadlo. Trochu to ošidím, protože se jedná o akci, na kterou jsem dostala pozvánku, a tudíž tam pár lidí budu znát. Přesto je to zvláštní pocit. Nemám komu říct, že už se těším, až bude konec (nevšimla jsem si totiž, že jdu na německý naturalismus), a na následném rautu nemám moc chuti se různě připojovat k diskutujícím skupinkám, abych nepostávala sama, takže brzy odcházím.

Pondělí

Vydávám se sama do nákupního centra a rozhoduji se zůstat alespoň tři hodiny, i kdybych to tam měla projít několikrát dokola. Pro mě rozhodně neobvyklá aktivita. Nakonec to příjemně uteklo, nikdo mě nepopoháněl, a ani nezdržoval. Jen si nedokážu představit, že bych se takhle bavila častěji. Už je mi trochu smutno.

Úterý

Dala bych si víno. Několik lahví výborného šedého rulandského se chladí v ledničce. Pamatuji si však varování, že osamělé popíjení je nejlepší cestou k budoucímu alkoholismu, takže degustace se nekoná. Ještě že čokolády se to netýká.

Středa

Dnes už jdu z práce rovnou domů. Nikam se mi nechce, stejně je venku hnusně. Budu si hezky osaměle číst a pořádně se vyspím.

No, tuším, kam by to dlouhodobě směřovalo. Jsem párový typ. Samozřejmě samotu zvládám, je-li třeba, ale dobrovolně ji nevolím. Nevím, jak to máte vy, ale už se těším, až se můj partner vrátí domů. Sice mě občas štve, ale jsem s ním ráda. Mnohem raději než singl. Něco na tom přece jen bude – že ve dvou se to táhne lépe.

Tisk článku | Poslat článek